Na apelu museli být i mrtví

Dostupné v: English | Česky

Jan Šabršula se dostal do Sachsenhausenu v listopadu 1939 spolu s ostatními studenty zatčenými po protinacistických demonstracích v Praze. Podmínky v táboře byly katastrofální. V jedné místnosti bylo namačkáno až 150 lidí, k jídlu dostávali za celý den pouze vodovou polévku a kousek chleba. Přes den vykonávali vězni nesmírně těžkou fyzickou práci. Kdo nestačil nebo se opozdil na večerní apel, byl většinou dozorci SS umlácen. Každý večer přinášeli vězni na zádech své mrtvé kamarády. „I mrtvý heftling musel být na apelu,“ říká Jan Šabršula. Mnoho lidí se v zoufalství vrhlo na elektrické dráty. V mrazivé noci z 18. na 19. ledna 1940 museli vězni z rozmaru „lagerführera“ stát venku celou noc. Umrzlo asi tři sta lidí.

Galerie (2)

Hodnocení

Hodnotilo 0 lidí

Abyste mohli hodnotit musíte se přihlásit!

Trasy

Příběh není součastí žádné trasy.

Přidat do uživatelské trasy

Komentáře

Žádné komentáře k příběhu.

Vložit komentář

Jan Šabršula

Narodil se v roce 1918 v Bojkovicích u Uherského Brodu. Jeho otec byl ředitelem obchodní akademie a náčelníkem sokolské župy. V říjnu 1937 Jan Šabršula vstoupil do armády, studoval důstojnickou školu. V roce 1938 sloužil v pohraničí u Slavonic. Na podzim 1939 začal studovat francouzštinu a němčinu na Filozofické fakultě UK v Praze, bydlel na Masarykově koleji v Dejvicích. V listopadu se zúčastnil pohřbu Jana Opletala, byl zatčen a internován v koncentračním táboře Sachsenhausen, propuštěn byl v prosinci 1940. Jeho otec byl zatčen v roce 1941 a zemřel v Osvětimi. V květnu 1945 se Jan zapojil do povstání proti okupantům v Havlíčkově Brodě. Po válce dostudoval, působil jako středoškolský a posléze vysokoškolský pedagog, nejdéle na katedře romanistiky Filozofické fakulty UK v Praze. Jan Šabršula několikrát navštívil Francii, tedy podle komunistů pravidelně jezdil do KC - kapitalistické ciziny. Agenti zpravodajské služby (správy) Generálního štábu Ministerstva národní obrany (rozvědka) ho jako poručíka v záloze se znalostmi cizích jazyků v roce 1962 kontaktovali a tzv. zverbovali jako tajného spolupracovníka. Jan Šabršula podepsal závazek v únoru 1963 s úkoly tzv. „bourače“, agenta chodce v prostoru „zájmových objektů“ v cizině s krycím jménem „Vědec“. V červnu 1964 byl však ze spolupráce vyřazen jako neochotný a zbytečný. Podle archivní dokumentace s ním nebyla rozvinuta žádná spolupráce.

Další informace

Sachsenhausen

Dostupné v: English | Česky

Camp, not far from Berlin, originally designated for political opponents and regime-inconvenient groups of people. Most of the prisoners were assigned slave´s work, between the most feared testing boots for Wehrmacht when the prisoners had to run up to forty kilometres with bags filled with sand. Despite it was not an extermination camp like Auschwitz, there were mass murders, for example about 10 thousand Soviet refugees died in 1941. Many prisoners died during the so called “medical” experiments, and while testing the gas chambers with Cyclone A. In Sachsenhausen there died at least 20 thousand people. Between the imprisoned there were also Czechoslovaks, for example writer and painter Josef Čapek or 1200 students arrested on the anti-Nazi demonstrations in October and November 1939. But in Sachsenhausen there were also counterfeit squads based in barracks number eighteen and nineteen. These blocks were closely guarded and even the commanding officers could not go in. The prisoners of this squad had a prominent status, they had enough food and they could have parties. They did not work with other prisoners, their classification was secret and their job was to counterfeit pounds and dollars.