Na apelu museli být i mrtví
Jan Šabršula se dostal do Sachsenhausenu v listopadu 1939 spolu s ostatními studenty zatčenými po protinacistických demonstracích v Praze. Podmínky v táboře byly katastrofální. V jedné místnosti bylo namačkáno až 150 lidí, k jídlu dostávali za celý den pouze vodovou polévku a kousek chleba. Přes den vykonávali vězni nesmírně těžkou fyzickou práci. Kdo nestačil nebo se opozdil na večerní apel, byl většinou dozorci SS umlácen. Každý večer přinášeli vězni na zádech své mrtvé kamarády. „I mrtvý heftling musel být na apelu,“ říká Jan Šabršula. Mnoho lidí se v zoufalství vrhlo na elektrické dráty. V mrazivé noci z 18. na 19. ledna 1940 museli vězni z rozmaru „lagerführera“ stát venku celou noc. Umrzlo asi tři sta lidí.
Hodnocení
Abyste mohli hodnotit musíte se přihlásit!
Trasy
Příběh není součastí žádné trasy.
Komentáře
Jan Šabršula
Narodil se v roce 1918 v Bojkovicích u Uherského Brodu. Jeho otec byl ředitelem obchodní akademie a náčelníkem sokolské župy. V říjnu 1937 Jan Šabršula vstoupil do armády, studoval důstojnickou školu. V roce 1938 sloužil v pohraničí u Slavonic. Na podzim 1939 začal studovat francouzštinu a němčinu na Filozofické fakultě UK v Praze, bydlel na Masarykově koleji v Dejvicích. V listopadu se zúčastnil pohřbu Jana Opletala, byl zatčen a internován v koncentračním táboře Sachsenhausen, propuštěn byl v prosinci 1940. Jeho otec byl zatčen v roce 1941 a zemřel v Osvětimi. V květnu 1945 se Jan zapojil do povstání proti okupantům v Havlíčkově Brodě. Po válce dostudoval, působil jako středoškolský a posléze vysokoškolský pedagog, nejdéle na katedře romanistiky Filozofické fakulty UK v Praze. Jan Šabršula několikrát navštívil Francii, tedy podle komunistů pravidelně jezdil do KC - kapitalistické ciziny. Agenti zpravodajské služby (správy) Generálního štábu Ministerstva národní obrany (rozvědka) ho jako poručíka v záloze se znalostmi cizích jazyků v roce 1962 kontaktovali a tzv. zverbovali jako tajného spolupracovníka. Jan Šabršula podepsal závazek v únoru 1963 s úkoly tzv. „bourače“, agenta chodce v prostoru „zájmových objektů“ v cizině s krycím jménem „Vědec“. V červnu 1964 byl však ze spolupráce vyřazen jako neochotný a zbytečný. Podle archivní dokumentace s ním nebyla rozvinuta žádná spolupráce.
