Snažil jsem se vidět nepřítele

Brigáda Jiřího Horáka se k Dunkerque dostala kvůli rozporům mezi britským vedením a čs. orgány až začátkem října 1944, tedy měsíc po vyplutí z Anglie. Při obléhání přístavu sloužil Jiří Horák v pozorovacím tanku: „Úkolem tanku bylo jít s jednotkou pěšáků, podporovat je. Oznámili nám cíle; přišel například pěšák a řekl, tam a tam je kulometné hnízdo. Já jsem hnízdo lokalizoval na mapě a dával telefonem vědět střelci, kam má směřovat palba.“ Horák nesloužil jen u tanku, ale i na pozorovatelnách, které bývaly zřizovány nejčastěji na střeše opuštěného stavení: „Když jsem nastupoval na pozorovatelnu večer, zůstal jsem tam celou noc, celý den a ještě jednou celou noc, ráno potom mě přišli vystřídat. Seděl jste někde pod střechou a zpod zdvižených tašek jste sledoval svůj úsek. Snažil jste se vidět nepřítele. Věděl jste, že před vámi je pěší jednotka, a musel jste sledovat, co se děje za ní.“ Pozorování předával telefonicky dělostřelecké baterii. Horák dále pracoval ve výpočetním středisku, které každé ráno obdrželo letecké fotografie a připravovalo palebné operace. „Jednou jsem šel pěšky se zapisovačem, radistou a telefonistou. Při přechodu přes jeden kanál jsme utopili radiostanici. Chtěli jsme se přeplavit na voru a jeden kluk, takový nešikovný, z něho spadl a utopil ji. Přišli jsme na pozorovatelnu, dál už jsme nemohli. Zjistili jsme tam, že není telefonické spojení, takže jsem musel jít po drátu zpátky a opravit linku. Když jsem se vracel, začal mě ostřelovat snajpr. Zahrabal jsem se a slyšel jsem, že střelil blízko mě do země. Vystrčil jsem trochu přilbu a on střelil. Udělal jsem to podruhé, zase vystřelil… Sebral jsem se a utekl za barák.“ Nejzdařilejší akce se Horákovi povedla, když se do obklíčení dostalo britské družstvo s těžce raněným vojákem. Horák znal dokonale terén a zmíněnou jednotku vyvedl z obklíčení. Za tento čin mimo jiné obdržel medaili Za chrabrost před nepřítelem.