Odtial vás vynesú nohami vopred

Do Leopoldova Miroslava Káchu převezli v roce 1952. Uvítání znělo zhruba takto: „Tuná zdochnete, odtial vás vynesú nohami vopred.“ Pak už následovala buzerace: „Byli jsme na samotkách po dvou, neexistovala žádná vycházka, i okna musely bejt zavřený. Vody málo, někdy vůbec žádná. Strava chabá a ještě zeslabená trestníma dávkama, když se bachařovi něco nelíbilo.“ Na Leopoldově se často musely dělat dřepy: „Bachař kopnul do dveří a vězeň musel dělat dřepy, dokud bachař nekopnul znova anebo dokud sám nepad.“ Další nepříjemnost představovalo mytí pozinkovaného umyvadla nebo podlahy: „Na to jsme měli hadr a roztlučenou cihlu. Podlaha musela bejt, že by se z ní dalo jíst. Na tohle nám zase dávali hadr a písek, často bez vody. Když jste nedělal, tak vás ještě vytáhli a dali do korekce, kde přibylo ještě bití.“ Kácha měl v tomto ohledu štěstí. Za celých 11 let v kriminálech neměl žádný kázeňský trest. Kromě obvyklých prací museli vězni postavit i halu, kde se pak vyráběly součástky k vojenským automatickým puškám. Muklové to brali jako dobrou příležitost k sabotáži: „Oddělení technické kontroly vedl bývalý plukovník Alexander Korda. Na kontrole pracovala většina bývalých důstojníků včetně mě. Dělalo se jen několik součástek. Když pak pušku smontovali dohromady, dělalo to neplechu. Byli tam dva bejvalí hodináři, zámečník a jemnej mechanik, kteří byli ‚chytřejší‘. Nakonec výrobu zastavili a nás vyházeli z haly zpátky na peří.“