Po zuby ozbrojení zajatci
Během bojů v severní Africe zažil Jan Šanovec, dle svých slov, podivuhodnou příhodu s Italy. Australská divize zajala přes sto tisíc italských vojáků včetně jejich výzbroje. Australané poprosili Čechoslováky, aby zajatce dopravili z Tobrúku do Alexandrie. Jan Šanovec dostal na tento úkol přiděleno deset nepříliš ozbrojených mužů. Když spatřil celou zajatou italskou brigádu, znejistěl: „Měli obrněná auta, měli děla a všechno možný. A já jsem říkal: ‚Ježišmarjá, a co ty zbraně?‘ Provedli mě, ukázali mi ty obrněné vozy, samozřejmě v těch obrněných vozech měli u kulometů střelivo, všechno možné. U děla měli náboje a tak dále. A jeli jsme.“ Jan Šanovec spolu s dalšími deseti špatně vybavenými vojáky převezli po zuby ozbrojené italské zajatce do Alexandrie. „My jsme se o ně nemuseli starat, oni se hlídali sami. Večer si vždycky zazpívali a to bylo všechno. A byli rádi, že jsou v zajetí, že nemusí válčit.“
Hodnocení
Abyste mohli hodnotit musíte se přihlásit!
Trasy
Příběh není součastí žádné trasy.
Komentáře
Podplukovník Jan Šanovec
Narodil se v Praze. Již před válkou odešel do vojenské školy a při mobilizaci v roce 1938 velel baterii 30. záložního pluku. Po obsazení Československa německou armádou v roce 1939 překročil ilegálně hranice do Polska, ale po německém útoku na Polsko odjel do Rumunska. Cestou byl zadržen Sověty. Poté měl pokračovat do Francie, ale místo toho zamířil na Střední východ, kde se zúčastnil bojů v Sýrii a Libanonu a u Tobrúku. Poté odplul lodí kolem Afriky do Anglie, kde se stal šifrantem zpravodajské skupiny Františka Moravce. Dne 5. 5. 1945 vstoupil jako voják 2. pěší divize americké armády do Československa a následně se dostal do Plzně, kde zažil konec války. Po válce odešel studovat válečnou školu, posléze se stal zpravodajským důstojníkem a poté pracoval na velitelství praporu v Plzni. V roce 1948 byl propuštěn z armády za protisovětskou činnost, následně byl 10. 11. 1948 zatčen a převezen na půlroční vězení na samotku do Mladé Boleslavi. Odtud odjel na Mírov. V roce 1950 byl poslán pro nedostatek usvědčujících materiálů jen na 2 roky do tábora nucených prací. Po svém propuštění pracoval v papírně. V roce 1968 byl rehabilitován a povýšen na podplukovníka.
