Rotrhali je psi

V koncentračním táboře Hunsfeld u Wroclawi každé tři měsíce zahynulo šest set Židů. Libuše Auderlická, která byla nasazena na nucené práce ve vedlejším zajateckém táboře vzpomíná, že večer se do tábora vozily prázdné rakve a „tři nádoby ‚žrádla‘, jinak se té šlichtě ani říct nedalo“. Ráno se pak odvážely konve na jídlo prázdné, ale rakve byly  naopak plné. Většina židovských vězňů umřela hlady, v důsledku týrání a vyčerpání z práce. Jedno odpoledne, když byla Libuše s ostatními v šatně, viděla oknem, které vedlo přímo na Appelplatz, výjev, který ji dodnes budí ze spaní. Dva židovští vězni táhli třetího, který zkolaboval při práci. Dozorce je nejprve propustil, ale vzápětí na ně pustil vlčáky. „A najednou šílenej řev,“ vzpomíná Libuše Auderlická. „Nadosmrti na to nezapomenu. Ti psi je všechny tři roztrhali.“