Malíř lesním dělníkem
Výtvarník Pavel Brázda během studia na gymnáziu objevil originální výtvarný styl, který nazval hominismus. Inspiroval se lidmi a jeho obrazy také měly být běžnému člověku srozumitelný. Vycházel z levicově orientované avantgardy 30. let a ze surrealismu, obdivoval Guillauma Apollinaira a jeho „poctivý prvorepublikový avantgardní komunismus“.
Jeho výtvarnou práci ale násilně přerušila druhá světová válka a nucené nasazení. Od zimy roku 1944 do jara roku následujícího, kdy už bylo jasné, že válka končí, pracoval v lese jako pomocný dělník. Pro mladíka nezvyklého pracovat, který žil více méně pro své záliby, byla realita více než těžká. Rodina to možná předvídala a možná i proto vyjednala umístění nedaleko Veverské Bítýšky. Pavel mohl bydlet v rodinné vile a do lesa dojížděl každý den brzy ráno a pozdě večer se vracel.
„Nucené nasazení jsem snášel hodně těžko. Takže když se to pak už uvolňovalo v tom roce 1945, tak mě máma dokonce vzala k psychiatrovi. Já jsem totiž psal nějaké texty, abych si vůbec nějak ulevil, protože jsem už nemohl ani malovat,“ vypráví pamětník. „Nejvíc mě zasahovalo to, že jsem byl násilně vytržen uprostřed dobře rozjeté práce na hominismu a nemohl jsem najednou vůbec nic dělat.“
Hodnocení
Hodnotilo 0 lidí
Routes
Not a part of any route.
Comments
No comments yet.