A tam jsem přišla o zuby

Pracovní tábor Sackisch (dnes Zakrze) ležel jen dva kilometry od českých hranic v kladské kotlině. Helena Pláteníková, rozená Hrubínková, sem nastoupila na nucené práce v roce 1943. Mohla se sice nasazení vyhnout, ale nakonec nastoupila bez otálení. Spolupracovala totiž s odbojovou skupinou, která byla prozrazena, a tak se chtěla v pracovním táboře ukrýt před gestapem. Zpočátku pracovala v továrně na výrobu leteckých motorů. Do práce dělníci chodili každý den kromě neděle na místo vzdálené asi dvacet minut. Většinou se pracovalo ráno od sedmi, v zimě se začínalo o něco později. Po práci a v neděli mohli chodit ven na borůvky, lesní jahody, šišky a kusy dřeva, aby si mohli v dřevěných barácích zatopit. Jarmila si díky výborné němčině získala prominentní místo - doprovázela táborového lékaře Bittnera jako tlumočnice a každé ráno mu chodila hlásit stavy pracujících. Brzy si ji oblíbila také lékařova žena, a tak k nim chodila každou sobotu a neděli uklízet. 

V létě 1944, kdy se už přibližovala fronta, ale gestapo Jarmilu objevilo a musela se přemístit do zajateckého lágru. Strávila tam sice jen pár měsíců, od léta do začátku prosince, ale přišla během věznění o několik zubů, když ji zmlátil jeden z dozorců, a onemocněla zánětem ledvin. Zachránila ji