Štěnice mi pomohly k lepší práci

Libuše Audrlická odjela na nucené práce 10. března 1943. Umístěna byla do tábora v Hundsfeldu na předměstí Wroclawi. V pokoji sice byla kamna, ale často nebylo čím topit. Děníky navíc trápily štěnice. Jednou Libuši poštípali v obličeji tak, že jí opuchly oči, neviděla na práci v továrně a kazila výrobu. Bála se, že ji pošlou do koncentráku, ale nakonec byla přesunuta do kuchyně francouzského zajateckého tábora. Svým způsobem jí tak štěnice dopomohly k lepší a klidnější práci. Dostávala tam pravidelně jídlo, měla teplou vodu a nikdo se o ni příliš nezajímal. Jejím hlavním úkolem bylo loupání zeleniny a brambor. Když měla hotovo, schovala se s ostatními ženami v šatně a povídaly si. V sousedním koncentračním táboře byli uvězněni Židé, kterým mohli posílat zbytky jídla, které nesnědli francouzští vězni. Libuše a její kolegyně posílaly ale i odřezky od zeleniny a šlupky z brambor. A loupaly je tak tlusté, až někdy z brambory zbyl jen malý kousek.