Nebylo to lidské, ale lidštější než jinde
Do Christianstadtu byla Anna Hyndráková převezena z ženského lágru v Osvětimi v červenci 1944. „Tři dny nám tam nikdo nedal nic najíst. Dost jsme tam dřely a dělaly těžkou práci, ale vcelku jsme to považovaly za docela dobrý tábor. Taky nás hlídaly esesačky, které neměly vzor krutostí… Byly blbý, nevzdělaný, zlý, ale nebyly to takové sadistky jako v Osvětimi. Jedna ženská tady porodila mrtvé dítě a ony ji hnaly příští den do práce. Měly jsme německého mistra, komunistu z Postupimi. My jsme mu řekly, že tahle včera porodila, a on jí ustlal v kůlně na nářadí a ona tam mohla spát a odpočívat.“ V Christianstadtu se vstávalo kolem třetí ranní, pracovalo se od šesti. Před i po návratu z práce se odehrávalo sčítání na apelplacu. „Po návratu z lágru jsme zase stály apel, než nás ty nány spočítaly, protože to byl pro ně nepřekonatelný problém. Nemohu říct, že by to byly lidské podmínky, ale byly lidštější než kdekoli jinde. Nebyl tam ten ,příklad‘ vyhlazování. I když třeba, když někdo porodil... tak ženský zabalily novorozeně do novin a na kole ho odvezly zakopat do lesa. Žádné něžné duše to nebyly. Ale pokud tam člověk neumřel, tak přežil.“
Hodnocení
Hodnotilo 0 lidí
Trasy
Příběh není součastí žádné trasy.
Komentáře
Žádné komentáře k příběhu.