Psali jsme Gas a Tod

V roce 1944 byla rodina Anny Hyndrákové deportována z terezínského ghetta do Osvětimi. Zde byli umístěni do tzv. terezínského rodinného tábora. Krátce po příjezdu se definitivně potvrdily jejich obavy o osud předešlých transportů: „Tady jsme se dozvěděli o plynových komorách. Přišli jsme v květnu 1944 a to už byl transport ze září předchozího roku zaplynovaný. Viděli jsme ustavičně kouřící komíny, cítili smrad spálené bílkoviny. Pořád přijíždí lidé, ale nikdo neodjíždí… Takže jsme o všem věděli.“ Poslat zprávu o tom, co se v Osvětimi děje, vězni nemohli. „Odcházely nějaké takové ty lístky. Vždycky jsme museli psát: ,Wir sind gesund und hoffen dasselbe von euch.‘ (Jsme zdraví a doufáme, že vy též.) A podpis. A muselo to být německy. Ale přesto jsme mohli poslat vzkaz, jak je to doopravdy. Měli jsme domluvené kódy. Když to bude na šířku, je to snesitelné, jestli na výšku, je to nesnesitelné. A že si má přečíst první písmena každého řádku. A tam bylo ,Gas‘ (plyn) a ,Tod‘ (smrt). Vím, že to sestra dostala, protože kamarádka se jí chodila ptát, jestli mají od nás nějakou zprávu. Ale jak byste si to vysvětlil, smrt a plyn?“