Hasič zachraňuje i za náletů

Česlav Roubíček byl jako maturant pražského gymnázia v roce 1942 nuceně nasazen v Německu a vycvičen u tzv. Luftschutzu – protiletecké ochrany. Pracoval jako hasič v Hamburku i Kielu. „Život hasičů je všude stejný. Na denním programu je čištění vozu, v zimě čištění vodovodních hydrantů a jiné povinnosti. A tím vším jsme procházeli, s tím rozdílem, že ta naše práce nebyla tak úplně jednoduchá. Když začal nálet, a těch náletů bylo požehnaně, Němci museli okamžitě do sklepů, zatímco my hasiči jsme se museli obléknout a mazat pro naše vozy. A jakmile začaly první požáry, už jsme tam byli, ať padaly bomby, nebo nepadaly. To, co jsme viděli, nebylo vždy pěkné. Na ulicích ležely v několika řadách mrtvoly, které nebyly třeba ožehnuté nebo spálené, ale v tom strašném vedru ti lidé zemřeli nedostatkem kyslíku v plamenech. Tam jsem poznal německou důkladnost, u každé mrtvoly ležela obálka s tím, co u ní našli. A pak jezdily zvláštní vozy, do nich mrtvé nakládali a odváželi je do vykopaných jam, kde je zasypali.“