Vánoce roku 1952
V listopadu 1952 Miroslava Hampla zatkli a odvezli do nápravně pracovního tábora Mariánská na Jáchymovsku. Se zakrytýma očima ho odvedli do sklepa nechvalně proslulého kapucínského kláštera, který se nacházel v prostoru tábora. „Bylo nás tam asi deset nebo jedenáct v cele čtyřikrát pět metrů. Neměli jsme tam místo a museli jsme ležet těsně vedle sebe.“ Miroslav Hampl měl tehdy dvacet let a v přeplněné cele nebyl schopen jít před ostatními vězni na toaletu, která představovala hrnec postavený v rohu cely. „Ze začátku jsem ani nejedl, abych nemusel chodit na záchod, protože jsem se styděl a bylo mi to nepříjemný. Pochopitelně jsem hrozně zeslábl a šel s váhou dolů.“ Stále dokola byl předvoláván k výslechu. Nemohli však z něho dostat doznání. „Trvalo to až do Vánoc a přes Vánoce mě zavřeli do korekce, protože jsem to pořád popíral. Řekli mně, že tam budu tak dlouho, až po mně poroste mech. Sotva jsem se do té korekce vešel a byl tam jen plechovej žánek na potřebu. Bez okna, bez ničeho a tam jsem strávil Vánoce a Nový rok.“
Hodnocení
Abyste mohli hodnotit musíte se přihlásit!
Trasy
Příběh není součastí žádné trasy.
Komentáře
Miroslav Hampl
Narodil se v roce 1932 v Křelově u Olomouce. Vždy chtěl cestovat, a tak šel roku 1947 studovat na obuvníka do Baťovy školy, neboť tam byla vyhlídka na práci v cizině. Komunistický převrat roku 1948 však veškeré cestovatelské plány zhatil. Po škole byl vybrán do těžkého průmyslu na roční brigádu. Z nabídnutých možností se rozhodl pro jáchymovské doly, kde pracoval jako kolektor. Seznámil se tam s politickými vězni a všemožně se jim snažil pomáhat. Pomohl také k útěku vězni Bohuslavu Pánkovi. V listopadu 1952 byl Miloslav Hampl sám zatčen. Dne 22. září 1953 byl v Chebu odsouzen na tři roky za sdružování proti republice. Původní návrh zněl na velezradu a špionáž, při vynesení rozsudku však bylo přihlédnuto k jeho dělnickému původu. Byl poslán do tábora Ležnice v Horním Slavkově. Z nesnesitelných pracovních podmínek a šikany ho po čase vysvobodili přátelé vězni, kterým jako civilní zaměstnanec pomáhal. Díky jejich solidaritě začal plnit normy a zvýšily se mu příděly potravin. V září 1954 byl Miroslav Hampl na amnestii podmínečně propuštěn, měl však jako bývalý politický vězeň velké problémy s umístěním v zaměstnání. Nakonec šel pracovat do okresního stavebního podniku, kde zůstal až do důchodu. V roce 1987 jeho dcera Vladimíra s dítětem a přítelem emigrovala do Spolkové republiky Německo.
