Jan Šabršula
Narodil se v roce 1918 v Bojkovicích u Uherského Brodu. Jeho otec byl ředitelem obchodní akademie a náčelníkem sokolské župy. V říjnu 1937 Jan Šabršula vstoupil do armády, studoval důstojnickou školu. V roce 1938 sloužil v pohraničí u Slavonic. Na podzim 1939 začal studovat francouzštinu a němčinu na Filozofické fakultě UK v Praze, bydlel na Masarykově koleji v Dejvicích. V listopadu se zúčastnil pohřbu Jana Opletala, byl zatčen a internován v koncentračním táboře Sachsenhausen, propuštěn byl v prosinci 1940. Jeho otec byl zatčen v roce 1941 a zemřel v Osvětimi. V květnu 1945 se Jan zapojil do povstání proti okupantům v Havlíčkově Brodě. Po válce dostudoval, působil jako středoškolský a posléze vysokoškolský pedagog, nejdéle na katedře romanistiky Filozofické fakulty UK v Praze. Jan Šabršula několikrát navštívil Francii, tedy podle komunistů pravidelně jezdil do KC - kapitalistické ciziny. Agenti zpravodajské služby (správy) Generálního štábu Ministerstva národní obrany (rozvědka) ho jako poručíka v záloze se znalostmi cizích jazyků v roce 1962 kontaktovali a tzv. zverbovali jako tajného spolupracovníka. Jan Šabršula podepsal závazek v únoru 1963 s úkoly tzv. „bourače“, agenta chodce v prostoru „zájmových objektů“ v cizině s krycím jménem „Vědec“. V červnu 1964 byl však ze spolupráce vyřazen jako neochotný a zbytečný. Podle archivní dokumentace s ním nebyla rozvinuta žádná spolupráce.
