Čekáte, odkud to do vás nasypou

V říjnu roku 1941 dorazil do Tobrúku 11. československý pěší prapor čítající 643 mužů. Stanislav Hnělička vysvětluje, proč na tom byli u Tobrúku českoslovenští vojáci hůře než ostatní: „Němci nás nevnímali jako normální vojáky, ale jako zrádce z protektorátu. Přísahali jsme si, že i když bude nejhůře, do zajetí se v žádném případě nedostaneme.“ Stanislav Hnělička popisuje průběh jedné z mnoha průzkumných hlídek: „Nejprve jsme se za svítání proplazili minovým polem, v tichosti přestříhali ostnaté dráty, přeskákali zbytky překážek. Pak už jen čekáte, odkud to do vás Němci či Italové zblízka nasypou. Tenkrát jsme měli štěstí, protože jsme zaútočili tak nečekaně, že utekli.“ Vojáky v Tobrúku ohrožovaly nejen nepřátelské armády, ale sužovala je i denní vedra dosahující někdy až padesáti stupňů, noční mrazy a častý nedostatek vody. Za účast v boji o Tobrúk byl Stanislav Hnělička oceněn Medailí Za chrabrost. V rozkaze Československé vojenské mise v Jeruzalémě se píše: „Svobodník Stanislav Hnělička jako první z průzkumné hlídky odvážně vnikl 10. prosince 1941 do opevněného nepřátelského postavení a zúčastnil se největšího počtu riskantních průzkumných hlídek své čety. V bojích vždy projevoval odvahu a srdnatost.“