Proti Osvětimi to bylo krásné
Rodině Kovanicově přišla v září 1942 úřední výzva, aby se dostavila na shromaždiště v pražské Veletržní ulici. Stávalo v místech, kde se dnes nachází Parkhotel. Příbytkem se rodině staly bývalé stánky. „Předtím to byly takové veletržní stánky, které byly od sebe oddělené. Mám pocit, že byly z juty, polepené tapetou a natřené barevně. Ve stáncích jsme měli matrace na délku a bylo tam hodně těsno. Potom odešel transport a zůstalo nás tam pár.“ Z neznámého důvodu nebyli Kovanicovi a pár dalších rodin do transportu zařazeni. V provizorním lágru v Holešovicích strávili šest neděl, než přišla v noci na 24. října 1942 výzva k nástupu do vlaku v Praze-Bubnech. „My děti jsme si tam hrály, lítaly jsme, skákaly... Jak trávili čas rodiče, to si neumím představit. Jídlo nám vozili z židovské obce, myli jsme se na dvoře, kde bylo takové koryto a řada kohoutků s vodou, latríny tam byly vykopané. Bylo to hrozné proti domovu, ale krásné proti pozdějšímu způsobu života v Terezíně, nebo dokonce v Osvětimi.“
Hodnocení
Hodnotilo 0 lidí
Trasy
Příběh není součastí žádné trasy.
Komentáře
Žádné komentáře k příběhu.