Z postele rovnou do koncentračního tábora
Když byly lidické ženy v červnu 1942 transportovány do koncentračního tábora Ravensbrück, vůbec netušily, co je čeká. Nebyly absolutně připraveny na situace, které v takovém místě byly běžné. Milada Cábová vzpomíná: „To si neumíte vůbec představit, jak my jsme byly udivené. My jsme nevěděly, kam nás vezou. Šly jsme tak říkajíc z postele rovnou do koncetračního tábora...“ Žofie Červená, Češka, která již v táboře byla delší dobu, se jich ujala. Vysvětlila jim, jak to v táboře chodí, co musí dělat a naopak, co nesmí. Jednou se stalo, že byly dvě ženy vybrány na transport, a protože to byly samé staré ženy, bylo jasné, že je to transport smrti. Milada Cábová vypráví: „Paní Červená mluvila perfektně německy a byla tam taková známá. Jeden čas také dělala blokovou ve Strafblocku, kde bývaly ženy, které špatně dělaly nebo nestíhaly. Zkrátka měla už také poměrně vliv. Tu a tam k nám zašla na blok, ještě když jsme byly na bloku 11. Dávala nám různé rady, co máme a co nemáme dělat. A my jsme se s tou Milkou Zbrojkovou za ní vydaly a říkaly jsme jí, že naše maminky jsou vybrané na transport, a jestli by v tom nemohla něco udělat. Paní Červená je obě z toho transportu vyřadila a nahradila je pochopitelně jinými jmény, ty to bohužel odnesly. Maminku a paní Zbrojkovou tím ale zachránila.“ České ženy se snažily Lidickým pomoci, aby zvládly situaci, a i díky nim se jich poměrně dost z koncentračního tábora vrátilo.
Hodnocení
Abyste mohli hodnotit musíte se přihlásit!
Trasy
Příběh není součastí žádné trasy.
Komentáře
Milada Cábová, rozená Říhová
Milada Cábová, roz. Říhová, se narodila v Lidicích roku 1924. Manželé Říhovi vychovávali dvě dcery. Sestra paní Milady Věra byla o 10 let starší a pocházela z maminčina prvního manželství. Říhovi měli v Lidicích domek, č. p. 89. Pamětnice se učila na švadlenu v Buštěhradu, ale vyučit se již nestihla, protože v červnu 1942 byla s ostatními lidickými obyvateli zadržena a poté převezena nejprve do kladenského gymnázia a odtud rovnou do pracovního tábora v Ravensbrücku. Zde v těžkých podmínkách spolu se svou maminkou prožila zbytek druhé světové války. Nacisté se na konci války snažili zbavit většiny svědků pracovních táborů, a proto paní Miladu spolu s ostatními lidickými ženami v noci z 27. na 28. dubna vypravili na pochod do Schwerinu. Tam však průvod žen s dozorci nedošel. Dozorci se totiž natolik obávali rudoarmějců a postupující fronty, že vězně opustili. Ženy samy nakonec došly až do Crivitz, kde se potkaly s českými muži, kteří šli podobným způsobem z koncentračního tábora Sachsenhausen. Obě skupiny se usídlily v lesním táboře, kde čekaly na osvobození. Zde je 2. 5. 1945 našla Rudá armáda. Antonín Zápotocký, který byl jedním z mužů ze Sachsenhausenu, začal ihned vyjednávat s Rusy, lidickým ženám zajistil odvoz do Neubrandenburgu, odkud byly odvezeny do Kladna. Až na hranicích Československa jim vojáci řekli o osudu Lidic. Autobusy je dovezly do Buštěhradu a odtud paní Miladu a její maminku odvezl manžel sestry Věry do Stehelčevsi, kde bydleli. Zde paní Miladu po dvou dnech také navštívil její snoubenec František, který na ni celé tři roky čekal a posílal jí balíčky do Ravensbrücku. Město Kladno přidělilo lidickým ženám nejprve byty, kde bydlela paní Milada se svou maminkou do té doby, než její snoubenec dostal byt v Praze. Mezitím se paní Milada za svého snoubence Františka v srpnu 1945 provdala. Manželé Cábovi bydleli v Praze, kde se jim v srpnu roku 1946 narodil syn Lubor, po čtyřech letech se jim narodila ještě dcerka. Paní Milada v roce 1961 nastoupila do práce na letiště v Ruzyni. Nejprve byla zaměstnána jako letová úřednice, později nastoupila do pasového oddělení, kde zajišťovala víza a výjezdní doložky pro letový personál. Současně si ukončila vzdělání, ve večerní škole složila státní maturitní zkoušky.
