Ten zatracenej Dunkerque
Československá samostatná obrněná brigáda dostala v říjnu roku 1944 za úkol obléhat námořní pevnost Dunkerque. Jedním z vojáků byl i Antonín Špaček, který působil jako zbrojní a technický důstojník u druhého praporu. Vojáci byli zklamaní, že se nemohou podílet na osvobození Československa: „Kluci na Východě krváceli ve všech bojích na Ukrajině, na Slovensku, na Moravě, a my jsme slízli ten zatracenej Dunkerque.“ V bojích se nesměly používat kanony, protože Dunkerque byl jeden z mála přístavů ve Francii schopných přepravy. „Když jsme zjistili nějakou německou zbraň, tak jsme to nahlásili na velitelství brigády. Velmi často pak přes kanál přilétaly anglické stíhací letouny. Naše dělostřelectvo orámovalo cíl barevnými střelami a letci ho ničili.“ Antonín Špaček dostal také za úkol zničit maják, kterým Němci osvětlovali moře. „Vím, že to bylo přes sedm tisíc metrů daleko. Vystřílel jsem z tanku všechny náboje, ale každá rána byla jinde, protože foukal vítr. Při té vzdálenosti byl rozptyl strašně veliký.“ Při návštěvě Dunkerque v roce 1994 měl František Špaček možnost prohlédnout si maják, který se mu při obléhání v roce 1944 nepodařilo zničit: „To byla nádherná budova, hlavně ta spousta zrcadel nahoře. Tak jsem byl rád, že se mi to nepodařilo.“
Hodnocení
Hodnotilo 0 lidí
Routes
Not a part of any route.
Comments
No comments yet.