Ten zatracenej Dunkerque
Československá samostatná obrněná brigáda dostala v říjnu roku 1944 za úkol obléhat námořní pevnost Dunkerque. Jedním z vojáků byl i Antonín Špaček, který působil jako zbrojní a technický důstojník u druhého praporu. Vojáci byli zklamaní, že se nemohou podílet na osvobození Československa: „Kluci na Východě krváceli ve všech bojích na Ukrajině, na Slovensku, na Moravě, a my jsme slízli ten zatracenej Dunkerque.“ V bojích se nesměly používat kanony, protože Dunkerque byl jeden z mála přístavů ve Francii schopných přepravy. „Když jsme zjistili nějakou německou zbraň, tak jsme to nahlásili na velitelství brigády. Velmi často pak přes kanál přilétaly anglické stíhací letouny. Naše dělostřelectvo orámovalo cíl barevnými střelami a letci ho ničili.“ Antonín Špaček dostal také za úkol zničit maják, kterým Němci osvětlovali moře. „Vím, že to bylo přes sedm tisíc metrů daleko. Vystřílel jsem z tanku všechny náboje, ale každá rána byla jinde, protože foukal vítr. Při té vzdálenosti byl rozptyl strašně veliký.“ Při návštěvě Dunkerque v roce 1994 měl František Špaček možnost prohlédnout si maják, který se mu při obléhání v roce 1944 nepodařilo zničit: „To byla nádherná budova, hlavně ta spousta zrcadel nahoře. Tak jsem byl rád, že se mi to nepodařilo.“
Hodnocení
Abyste mohli hodnotit musíte se přihlásit!
Trasy
Příběh není součastí žádné trasy.
Komentáře
Antonín Špaček, generálmajor v. v.
Antonín Špaček se narodil 23. dvětna 1917 v obci Hradčany na Prostějovsku. Od roku 1937 působil v armádě a za mobilizace v roce 1938 velel jako četař-aspirant kulometné četě. Po obsazení republiky se zapojil do ilegální činnosti a obstarával peníze pro uprchlíky z protektorátu a pro budoucí legionáře. V roce 1940 přešel do Maďarska na francouzský konzulát, kde měl kontaktovat Heliodora Píku, byl však v Chustu zatčen a vězněn 2,5 měsíce v Košicích. Podařilo se mu utéct, odjel do Bělehradu a tzv. balkánskou cestou se dostal do Francie, kde byl přidělen k 1. československému pěšímu pluku a účastnil se bojů o Francii. Po kapitulaci Francie odešel do Velké Británie, kde prodělal výcvik a jako zbrojní a technický důstojník byl zařazen do Československé samostatné obrněné brigády. Ve Velké Británii se oženil s Jean Wenda Thomasovou a během války se jim narodil syn Milan. Účastnil se vylodění v Normandii a bojů o Dunkerque v roce 1944. Po válce působil u Hradní stráže a nastoupil na Vysokou školu válečnou. Po komunistickém převzetí moci v roce 1948 byl vyloučen ze školy a dobrovolně vystoupil z armády. Byl odsouzen k 10 letům vězení, odpykal si 5,5 roku, z toho poslední dva roky v jáchymovských dolech. Po propuštění zůstal na jáchymovských dolech, kde odpracoval celkem třináct let. V letech 2001 a 2004 byl zvolen předsedou Československé obce legionářské. V roce 2004 dostal od prezidenta Jacquesa Chiraka vyznamenání důstojníka Řádu čestné legie a v roce 2006 byl vyznamenán českým Řádem Bílého lva. Zemřel 3. 4. 2007 ve věku nedožitých devadesáti let
