Použil jsem zbraň proti vlastním mužům

Oldřich Kvapil velel u Machnówky 2. praporu 1. brigády. Ještě v noci ho informoval velitel, generál Kratochvíl, že Němci jsou osm až deset kilometrů před československými jednotkami. „Přitom nepřítel byl čtyři sta metrů od nás, což jsme nevěděli,“ vypráví Kvapil. Se svítáním dal rozkaz vojsku shromáždit se do trojstupů a vyrazit na další pochod, ale narazili na nepřítele v místech, kde ho nikdo nečekal. „Žádal jsem velitele Svobodu ještě před pochodem, abychom vyslali průzkum.“ Kvapil říká, že nevěřil Kratochvílovi, že vpředu jsou sovětské jednotky: „Neslyšeli jsme žádný boj, měli jsme už nějaké zkušenosti.“ Proto vyslal ještě v noci průzkumnou jednotku, která ale podle něj nesplnila úkol. Němci ji pustili do týlu, aniž by se jí postavili na odpor. „Eskadrona byla obklíčena. Až devátého dopoledne se probojovali nazpátek, polovina tam zůstala.“ Útok prý přišel kolem desáté hodiny dopoledne. Němci měli podporu dělostřelectva a tanků. „Velitel byl v té chvíli pryč, na štábu brigády připravoval útok. Já jsem velel. Za silné dělostřelecké a minometné palby nepřítele padla většina velitelů čet.“ V tu chvíli zůstali vojáci – prý osmdesát procent nezkušených nováčků – bez velení. Jednotky začaly ustupovat. „Věděl jsem, co to může znamenat, kdyby se náš prapor podřídil panice. Byli jsme v čele celé první brigády. Začaly se ozývat hlasy panikářů, vojáků poprvé v boji, německé tanky tři až čtyři sta metrů před námi, tak jsem použil všech prostředků, včetně použití zbraně, a prapor jsem zastavil.“