Po půl roce určeni k likvidaci

V prosinci roku 1943 nastoupil Pavel Oliva v Terezíně do transportu. Dostal se do Osvětimi, kde byl zařazen do tzv. rodinného tábora. Na jaře v roce 1944 museli vězni napsat lístek příbuzným, a přestože bylo 5. března, měli vězni tento lístek označit datem 25. března. Jako důvod nacisté uvedli plánované zdržení pošty při cenzuře, které by vzbuzovalo u příjemců rozpaky. Brzy nato byl transport ze září 1943 přesunut do tzv. karanténního tábora, odkud měli být vězni odvezeni dále na práci do Heydebrecku. Tato opatření, jak se měl brzy Pavel Oliva dozvědět, však byla motivována zcela jinými důvody. „Věděli jsme, že tam jsou krematoria, kouřící komíny, ale lidé tam hodně umírali. Nechtěli jsme uvěřit tomu, že plynujou zdravý lidi, a z počátku jsme naivně věřili, že byli skutečně odvezeni na práci do Heydebrecku.“ Postupně se ale Pavel Oliva dozvídal krutou pravdu: „V noci z 8. na 9. března byli vězni ze zářijového transportu, včetně mnoha mých příbuzných, zaplynováni. Dozvěděli jsme se, že u všech vězňů z tzv. rodinného tábora byla v papírech poznámka, že mají půlroční karanténu, což znamenalo, že máme být po půl roce zlikvidováni.“ Pavlu Olivovi se podařilo v červnu roku 1944 úspěšně projít selekcí a uniknout tak smrti v plynové komoře.