Umírající na tom byli líp

Židovská dívka Herta Coufalová prošla několika koncentračními tábory, než se na konci své strastiplné cesty ocitla polomrtvá v koncentračním táboře Bergen-Belsen. V přeplněném táboře panovaly otřesné podmínky. „Nebyly tam plynový komory, ale ty tam být nemusely. Tam lidi kapali jako dobytek. Hygienický podmínky už tam nebyly vůbec žádný. Voda tam nebyla a jen minimum jídla. Bylo to horší než všude jinde.“ V táboře navíc vypukla epidemie tyfu, jehož nejtěžší formou se nakazila i Herta. O nemocné a umírající vězně se nikdo nestaral a dozorci SS po nich vyžadovali nekonečné apely. Herta Coufalová na shromaždiště došla jen za pomoci kamarádky Alžběty Priové. „Byly jsme s Lízou kamarádky na život a na smrt. Ona se postarala o to, že jsem přežila. Když už jsem na tom byla špatně, tak mě vytáhla a lidé v řadě mě drželi, abych nespadla.“ V dubnu 1945 byl Bergen-Belsen osvobozen britskou armádou. Ze svých zásob vojáci rozdávali jídlo podvyživeným vězňům. Jejich těla to ale nevydržela a mnoho jich zemřelo na zkolabování organismu. „My umírající jsme na tom vlastně byli líp, i když jsme jíst nemohli. Ti, co na tom byli relativně dobře a najedli se, ti se s odpuštěním podělali k smrti.“