Jaroslav Grünberg
Narodil se 24. prosince 1930 v Praze. Otec Miloš Grünberg pracoval jako dělník na letišti ve Kbelích u Prahy. Matka Bedřiška Grünbergová pracovala v tiskárně Melantrich. Kromě syna Jaroslava vychovali ještě dceru Miroslavu a syna Arnošta. Jaroslav Grünberg vychodil v Praze obecnou a měšťanskou školu. Do života i studií mu však v devíti letech vstoupila válka. Otcova rodina pocházela z německého šlechtického rodu. Proto když začala válka, byl na otce vyvíjen tlak, aby se přihlásil k německé národnosti. Když to opakovaně odmítl, byl spolu se synem Arnoštem uvězněn v koncentračním táboře. Matka Bedřiška pocházející ze židovské rodiny byla transportována do Terezína, kde byla vězněna celou válku. Syn Jaroslav zůstal bez rodiny. Na chmelové brigádě nedaleko Žatce se seznámil a spřátelil s Němcem, který ho na nějaký čas ukryl, než si pro něho přijeli teta a strýc a vzali jej k sobě do Prahy. U příbuzných tak mladý Jaroslav přečkal až do konce války. Otec s bratrem na sklonku války uprchli z tábora a vrátili se do Prahy, kde se bratr Arnošt ještě stačil zapojit do bojů na barikádách, za což byl později vyznamenán od Ludvíka Svobody. Rovněž matka přežila Terezín i tyfovou epidemii na konci války a vrátila se domů. Léta 1945–1948 prožívali Grünbergovi poměrně klidně. V únoru 1948 se však ocitli v problémech. Syn Arnošt bezprostředně po únoru 1948 ilegálně opustil republiku, čímž se rodina poprvé dostala do hledáčku StB. Jaroslav Grünberg se svými přáteli z 16. jednoty Národně socialistické mládeže rovněž nezahálel a začali tisknout a vydávat letáky a ilegální časopis. Hlavní bod obžaloby ovšem spočíval v tom, že v bytě rodičů přespával Jiří Červenka, který se vrátil do Československa po ilegálním odchodu do Německa a vyvíjel zde protistátní činnost, o které byl částečně informován i pan Jaroslav a další členové rodiny. V odpoledních hodinách dne 28. května si pro Jaroslava přijela StB a byl převezen do vyšetřovací vazby v Bartolomějské ulici. Přestože byl mladistvý, prošel drastickými výslechy. Hlavní líčení se skupinou Karel Kukal a spol. u Státního soudu v Praze probíhalo 6. a 7. prosince 1948. Tehdy stále ještě mladistvý Jaroslav Grünberg během něj prohlásil, že se cítí nevinen, a popřel některé pasáže ze svých předešlých výpovědí. Přesto byl uznán vinným z úkladů o republiku a odsouzen ke třem rokům odnětí svobody. Dne 8. července 1949 byl převezen do Ústavu pro mladistvé delikventy v Zámrsku. V té době bylo toto vězeňské zařízení teprve ve fázi budování. Režim zde byl volnější, bachaři vesměs mírnější. V ústavu fungovala dokonce vězeňská kapela, ve které Jaroslav zpíval, a hrál se například i fotbal. V Zámrsku potkal i svoji osudovou lásku. Zamiloval se totiž do jedné z příslušnic vězeňské stráže. Vztah vydržel a po propuštění se Jaroslav s Růženou oženil a žijí spolu dodnes. Dne 22. února 1951 byl z rozhodnutí komise při Krajském soudu v Pardubicích Jaroslav ze Zámrsku podmínečně propuštěn. Propuštění však předcházel závazek, že zůstane pracovat v hornictví. Odešel proto do hornické výuky ve výchovném ústavu v Žacléři. Z výchovného ústavu byl po propuštění okamžitě povolán k PTP do Mimoně, odkud jej asi po dvou měsících převeleli do dolů na Ostravsko, kde strávil téměř tři roky života. Během působení u PTP se konala již zmiňovaná svatba. Přestože probíhala v katolickém kostele v Praze na Žižkově, účastnilo se jí i mnoho bachařů a bachařek. Po definitivním propuštění a odpykání vojenské služby u PTP začal Jaroslav pracovat jako elektrikář v Neratovicích; později si udělal řidičský průkaz a jezdil až do důchodu jako řidič ČSAD. V listopadu 1990 byl Jaroslav Grünberg společně s dalšími šesti členy skupiny Karel Kukal a spol. Městským soudem v Praze plně rehabilitován.
