Tohle přece nejsou vězni!

Available in: English | Česky

Skupina tzv. padělatelského komanda měla být na konci 2. světové války popravena ve štolách koncentračního tábora Ebensee. Vězni totiž plnili utajované úkoly, padělali pro nacisty anglické libry a americké dolary a další dokumenty. Během zmatků v období konce války a díky rakouským partyzánům se však včasný transport prominentních vězňů do tábora Ebensee nepodařil. Pátého května 1945 v půl 11. už byl koncentrační tábor v Ebensee pod kontrolou vězňů, kteří čekali na příjezd amerických vojsk. Vojáci SS tak předávali skupinu padělatelského komanda do správy už osvobozeného tábora. Adolf Burger vzpomíná na situaci, kdy v táboře nechtěli vězně padělatelského komanda přijmout: „Esesák, který nás hlídal, hlásil : ‚Předám vám sto dvacet vězňů.‘ A velitel osvobozeného tábora říká: ‚Co? Vězni?‘ My jsme totiž měli vlasy, dobře jsme vypadali, měli jsme boty, to žádní vězni nikdy neměli. A tak říká našemu: ‚To přece nejsou vězni, co je to za lidi!?‘ Tak jsme jeden a druhý vyskočili a tomu ozbrojenému vězni, co velel táboru, jsme ukázali rukávy: ‚Podívej se, my máme čísla, jsme z Osvětimi, my jsme jen zvláštní komando ze Sachsenhausenu, pusťte nás dovnitř.‘ Velitel osvobozeného tábora, jak nás viděl, tak zavelel: ‚Pusťte je.‘ To bylo 5. května, v deset hodin, třicet minut. A my jsme utíkali, aby si to nerozmyslel, utíkali jsme až na konec tábora. Takové bylo moje osvobození, i když tam Američané ještě nebyli.“

Gallery (1)

Hodnocení

Hodnotilo 0 lidí

Abyste mohli hodnotit musíte se přihlásit!

Routes

Not a part of any route.

Add to user route

Comments

No comments yet.

Insert comment

Adolf Burger

Adolf Burger se narodil v roce 1917 ve Velké Lomnici u Popradu. Pochází ze židovské rodiny, vyučil se typografem. Po dokončení učení se živil krátký čas jako stavební dělník a v letech 1937–1939 sloužil v československé armádě. Po vypuknutí války pracoval již jako typograf v Bratislavě a zapojil se do tajné odbojové skupiny mladých komunistů, která se věnovala záchraně slovenských Židů před transporty. Burger tiskl falešné křestní listy. V srpnu 1942 byla akce prozrazena a Burger byl dopaden, zatčen a spolu se svou ženou Giselou transportován do Osvětimi. Dvaadvacetiletá Gisela koncentrační tábor nepřežila. V roce 1944 byl Adolf Burger, který „osvětimské peklo“ přežil, povolán jako typograf do Sachsenhausenu. Zde se spolu s dalšími 130 vězni podílel na největší padělatelské akci v dějinách, kterou zahájilo nacistické Německo za účelem oslabení britské měny a pro své vlastní finanční machinace. Díky zmatku v řadách esesmanů ke konci války se většina členů „padělatelského komanda“ dočkala osvobození. Podle původního plánu měla být celá skupina, zapojená do přísně utajované akce, zlikvidována. Adolf Burger po osvobození koncentračního tábora Ebensee ještě s vypůjčeným fotoaparátem pořídil dokumentaci nacistických zvěrstev, která potom posloužila jako základní materiál k jeho první publikaci o koncentračních táborech (1945). Dvacet let po konci války se pod dojmem zpochybňování holocaustu neonacisty začal věnovat novinářské činnosti a zdokumentoval celou padělatelskou akci v knize Des Teufels Werkstatt (Ďáblova dílna, č. 2007). Dodnes navštěvuje Německo, kde pořádá přednášky pro gymnázia a besedy se studenty o holocaustu. V roce 2007 byl na motivy jeho knihy natočen rakousko-německý film Die Fälscher (Padělatelé, v české distribuci pod názvem Ďáblova dílna). V USA byl film oceněn Oscarem za nejlepší zahraniční dílo.

Ebensee

Available in: English | Česky

The Ebensee concentration camp was established in 1943. It was part of the complex of concentration camps in Mauthausen. The inmates were employed for the construction of underground structures and underground factories. The accelerated construction of KZ Ebensee resulted in a particularly high number of casualties. The administration of the numerous subsidiary camps was so demanding that the concentration camp in Mauthausen increasingly took over the role of the administrative center. The inmates from the camp were posted and sent to work in the subsidiary camps. At the same time, those who were sick and incapable of any more work were sent back to the concentration camp Mauthausen, where they died. Of the more than 84,000 people imprisoned in the complex of the Mauthausen camps in March 1945, some 65,000 were located in the subsidiary camps. The inmates were used as slave laborers for the construction of production sites or directly in the production by firms like Steyr-Daimler-Puch AG, Reichswerke Hermann Göring, The Heinkel Works and the Messerschmitt-Werke company, specialized in the production of aircraft.

On this place

But these are not prisoners!

Adolf Burger