Byla to strašná řež
V říjnu 1944 byl Otmar Malíř přesunut za čs. brigádou do Dunkerque. Přístav Dunkerque okupovala zhruba dvanáctitisícová německá posádka. Čechoslováci měli za úkol udržet Němce v přístavu a nepustit je z obklíčení. Nebylo to jednoduché, protože vojáci wehrmachtu měli velkou přesilu. Jedna z prvních bojových akcí byla naplánována velením brigády na 28. října, k příležitosti státního svátku. „Dvacátého osmého října jsme poprvé zaútočili. Bylo to v době národního svátku, aby Němci nepočítali s útokem a nebyli pozorní. Překvapili jsme je. V pět hodin ráno začal útok, a kdyby byl lépe připravený, mohli jsme obsadit celý Dunkerque. Němečtí vojáci utíkali z bunkrů v podvlíkačkách. Dopadlo to tak, že jsme zajali tři sta vojáků a šest důstojníků a vrátili jsme se na původní pozice.“ Další útok byl naplánován na 5. listopadu. „Jak naši začali útočit, tak po nás německý tanky a děla začaly střílet. Hned jsme ztratili osm tanků a útok byl odvolán. Byla to strašná řež, protože jsme od naší brigády ztratili asi osmnáct tanků a byla spousta zraněných a mrtvých. Němců tam také padlo hodně.“ U Dunkerque se Otmar Malíř dostal ještě do mnoha životu nebezpečných situací.
Hodnocení
Abyste mohli hodnotit musíte se přihlásit!
Trasy
Příběh není součastí žádné trasy.
Komentáře
Otmar Malíř
Narodil se v roce 1923 v Prostřední Suché (dnes Havířov). V září 1942 byl nucen narukovat do wehrmachtu. Po výcviku v Horb am Neckar u Stuttgartu byl převelen do Afriky. S Afrikakorps prošel boji v Libyi a Tunisku. V květnu 1943 byl zajat Brity. V zajateckém táboře v Tunisku se přihlásil jako Čechoslovák a čtyři měsíce dělal závozníka v Pioneer Corps. Potom byl s ostatními Čechoslováky transportován do Velké Británie, kde se stal vojákem Československé samostatné brigády. Po vylodění spojeneckých vojsk v Normandii se zúčastnil obléhání přístavního města Dunkerque. V Československu dělal krátce instruktora v Moravské Třebové. Demobilizován byl v lednu 1946 v hodnosti desátníka. Krátce nato nastoupil jako úředník ČSD v Branné na Šumpersku. Stal se členem národního výboru za Čs. stranu národně socialistickou. Po únoru 1948 byl z národního výboru vyloučen a zbaven místa úředníka. S prověřenými lidmi následně založil protikomunistickou odbojovou skupinu, která se chystala na svržení bolševické moci. V červnu 1955 byl zatčen a poté u Vyššího vojenského soudu v Trenčíně odsouzen na dvacet let odnětí svobody a propadnutí veškerého majetku. Ve věznicích na Mírově a v Leopoldově si nakonec odseděl osm let, sedm měsíců a osm dní. Po roce 1989 organizoval v Havířově Sdružení politických vězňů, později KPV, okr. pobočka Karviná, které několik let předsedal. Byl také jedním z iniciátorů odhalení pamětní desky padlým vojákům druhé světové války z Těšínska. V současnosti žije v Havířově.
