Lidické děti v kojeneckém ústavu

V Masarykových domovech (dnešní Thomayerova nemocnice), které za okupace sloužily jako německý kojenecký ústav, přežilo válku sedm lidických dětí, jimž v době vyhlazení Lidic nebyl ještě ani rok. Vyrůstaly v péči německých ošetřovatelek, ale občas je mohli tajně navštívit příbuzní. Kontrolovali jejich stav, nosili jim jídlo a fotili si je. Ve dnech Pražského povstání na konci války si rodiny své děti okamžitě odvedly domů. Byla mezi nimi i Veronika Hanfová, provdaná Rýmonová. Než se její matka vrátila z koncentračního tábora, starala se o ni teta Volfová. „Teta mi pořád říkala, že přijde maminka. Já jsem si ale pod tím slovem neuměla vůbec nic představit,“ líčí Veronika Rýmonová jednu ze svých nejstarších vzpomínek. „Vím, že tam byla tma, někdo mě držel na ruce a já uslyšela ,To je maminka‘. Nic mi to ale neříkalo, pro mě byla cizí člověk.“ Matku po celou dobu pobytu v koncentračním táboře držela naděje, že její dcera je naživu. Takové setkání jí proto zasadilo velkou ránu.