Vladimír Merta

Vladimír Merta se narodil 20. ledna 1946 v Praze. Patří mezi slavné písničkářské hvězdy v éře normalizace. Společně s dalšími folkovými zpěváky (např. Karlem Krylem, Jaroslavem Hutkou, Vlastimilem Třešňákem) se stal pro tisíce lidí symbolem odporu proti komunistickému režimu. Jeho otec Augustin Merta byl válečným veteránem z 2. světové války ze západní fronty. Ve svobodnější atmosféře konce šedesátých let pobýval Vladimír Merta nějakou dobu v západní Evropě. Vystudoval dvě vysoké školy – architekturu na ČVUT a filmovou a televizní scenáristiku a režii na FAMU. Od sedmdesátých let začal veřejně vystupovat jako folkový písničkář. V květnu 1972 spoluzaložil volné umělecké sdružení Šafrán, roce 1977 sdružení rozprášila StB. Zatímco společná LP deska sdružení Šafrán vyjít nesměla a celý hotový náklad byl na příkaz StB zničen, sólovou desku se Vladimíru Mertovi koncem sedmdesátých let vydat podařilo. Po celé období normalizace ho pronásledovaly zákazy vystupování a šikana tehdejších kulturních dohlížitelů. V poněkud uvolněnější atmosféře druhé poloviny osmdesátých let, kdy se „chození na folk“ stalo masovým vyjádřením občanského postoje, byl Vladimír Merta jednou z nejpopulárnějších, zároveň také osobně nejstatečnějších a umělecky nejinvenčnějších osobností tohoto hnutí. Vedle kariéry písničkáře byl aktivní i v dalších oborech, psal scénáře, režíroval. Přes dvacet let také vystupoval s rodinnou skupinou Mišpacha, interpretující židovský folklor. V listopadu 1989 se účastnil organizačních setkání v Realistickém divadle a Činoherním klubu, z balkonu Melantrichu na Václavském náměstí v Praze hrál pro desítky tisíc demonstrantů. Stal se tak jedním z aktérů pádu železné opony v Československu. Vladimír Merta založil vlastní hudební a knižní nakladatelství ARTeM. Pravidelně koncertuje, doprovází zpěvačku Janu Lewitovou. Učil kulturologii na Univerzitě Karlově a filmovou hudbu na FAMU. Píše scénáře a natáčí dokumentární pořady.

• More info
• Stories of the 20th Century