Dubnica nad Váhem, bývalý Zajišťovací tábor pro Romy
Dubnica nad Váhom, Slovensko
  • Příběh
  • Místo

Horší a nejhorší vzpomínky

Dostupné v: English | Česky | Slovensky

V listopadu 1944 byla rodina paní Marie Kormanové internována v táboře v Dunici nad Váhom. „Vedli nás tam pod samopalama. Pamatuji si jako dnes, že to byly takový nízký podlouhlý baráky a v nich palandy, ze kterých nám jen koukaly hlavy. Tolik nás tam bylo, jeden za druhým, že tam ani místečko nebylo. Chlapi byli na jedný straně a ženský s dětma na druhý straně, tak nám vzali tátu.“ Nejhorší vzpomínky má paní Kormanová na Farbára, táborového kápa romského původu. „Bylo to krutý. Co dělali s našima ženama! Svlékali je, bili, polévali studenou vodou. To se nedá vypovědět, co se tam dělo. Bylo to hrozný. A tohle vedl Rom, který to dostal za úkol od Němců, a tak nás mlátil. Němci ho tam dosadili jako bachaře. Pamatuji se, že se jmenoval Farbár. Na rozdíl od Němců nás mlátil. Jestli za to byl placenej, to nevím. Pamatuji se, že když jsem šla jednou prosit o jídlo, tak mě praštil pendrekem, až jsem upadla.“ Paní Kormanová si dodnes vybavuje děsivé scény, kdy si němečtí vojáci v táboře vybírali hezké ženy a znásilňovali je. „Víte, dřív byly hezký holky. Jako moje švagrová, manželka bráchy, to byla krasavice. Byla v pátém měsíci těhotenství. Chytili ji, znásilnili, a ta tam zůstala... Tam toho bylo, no hrůza. Když viděli Němci hezkou holku, tak ji chytili a zatáhli dolů, kde byl takový kryt a tam je znásilňovali. Hezké ženy se pomazávaly sazema, aby je Němci nezatáhli.“

Hodnocení


Hodnotilo 0 lidí
Abyste mohli hodnotit musíte se přihlásit! 

Trasy

Příběh není součastí žádné trasy.

Komentáře

Žádné komentáře k příběhu.

Marie Kormanová

Marie Kormanová

Marie Kormanová se narodila v roce 1937 v romské osadě Dlhé nad Cirochou na východním Slovensku. Její otec a děd provozovali kovárnu a byli váženými občany jak mezi Romy, tak mezi „gádži". Otec mimo to byl i tzv. báro, tj. předseda osady. Díky svým kontaktům s gádži byla rodina varována před přicházejícím nebezpečím a schovala se v lese. Když se však vrátili zpět do osady, byli zajati Němci a odvedeni do zajišťovacího tábora pro cikány v Dubnici nad Váhom, kde paní Kormanová a její rodina živořili půl roku. Osmého dubna 1945 byl tábor osvobozen sovětskou armádou. Po skončení války se rodina paní Kormanové přestěhovala do Prahy, kde dodnes žije.

Dubnica nad Váhem, bývalý Zajišťovací tábor pro Romy

Dostupné v: English | Česky | Slovensky

Zajišťovací tábor pro Romy vznikl v listopadu 1944 na místě bývalého Pracovního útvaru v Dubnici z výnosu Ministerstva národní obrany. Jednalo se o jediné zařízení tohoto druhu na Slovensku, kam byli posíláni Romové z celého Slovenska. Počet vězňů zanedlouho převyšoval kapacitu zařízení: v prosinci 1944 zde živořilo více než 700 osob. Podmínky v táboře byly velmi těžké. Mimořádně studenou zimu a špatné hygienické podmínky těžce snášely zejména děti a staří lidé. Mnohé z nich zemřeli na zápal plic, největší počet obětí si však vyžádala epidemie skvrnitého tyfu, která zde vypukla v lednu 1945. Z obavy před nákazou začali Romové z tábora utíkat, což vzbudilo u obyvatel okolních obcí strach z rozšíření nákazy. Do tábora bylo zakázáno posílat další vězně a zařízení se dostalo do karantény. V té době převzali kontrolu tábora Němci a rozhodli se situaci radikálně vyřešit. 23. února 1945, pod záminkou převozu do nemocnice, naložili nemocné na nákladní auto a odvezli je do areálu místní zbrojovky, kde je brutálně zavraždili. Po skončení karantény se už tábor nepodařilo uvést do původního stavu. Blížila se fronta, zbývající vězňové se rozutekli, zařízení bylo demontováno a následně dokonale zlikvidováno.

Dubnica nad Váhem, bývalý Zajišťovací tábor pro Romy

Na tomto místě

Horší a nejhorší vzpomínky

Horší a nejhorší vzpomínky

Marie Kormanová
Zadejte prosím Váš e-mail a heslo
Zapomenuté heslo
Změnit heslo