Čekám, až to praskne

Dostupné v: English | Česky

Ignác Bilík poznal za války nacistické věznice a po svém zatčení v roce 1951 ty komunistické. Vězněn byl i na Mírově, odkud pochází následující vzpomínka. „Jednou se otevřely dveře na celu a dovnitř vešli bachaři na prohlídku, tzv. filcunk. Zavolali ,Pozor!‘ a všichni na cele, bylo nás asi dvanáct, jsme se museli postavit do pozoru. Jen vedoucí naší skupiny, kaplan Felix Davídek, se do pozoru nepostavil a díval se z okna, ze kterého byl pěkný rozhled. Velitele to rozzuřilo: ,Davídek, co tam děláte?‘ On nic, pořád se díval z toho okna, tak on vešel až dovnitř a zas na něho: ,Odsouzený Davídku, co tam děláte?‘ A on povídá: ,Čekám, až to praskne!‘ Oni nevěděli, co mají dělat, tak ho dali k raportu a dostal za to osmadvacet dní temnice. Já jsem mu povídal, co si tak zahrává, a on na to: ,Já si tam aspoň odpočinu.‘ Nemusel tam dělat ty štrykovačky, ty síťky, anebo ty obálky.“

Galerie (1)

Hodnocení

Hodnotilo 0 lidí

Abyste mohli hodnotit musíte se přihlásit!

Trasy

Příběh není součastí žádné trasy.

Přidat do uživatelské trasy

Komentáře

Žádné komentáře k příběhu.

Vložit komentář

Ignác Bilík

Ignác Bilík se narodil 31. 7. 1920 v Boršicích u Buchlovic na Uherskohradišťsku. Ve Svatém Janu pod Skalou vystudoval učitelství pro základní školy. Jako člen Obrany národa byl v roce 1941 zatčen gestapem a odsouzen na šest let za velezradu. Prošel několika německými kriminály a v roce 1945 byl propuštěn na svobodu. Za ukrývání a pomáhání k útěku hledaným osobám byl v roce 1951 zatčen komunisty, vyslýchán v Uherském Hradišti, kde strávil rok ve vazbě, a za velezradu byl odsouzen ke dvanáctiletému žaláři. Prošel věznicemi Mírov a Leopoldov, kde seděl s Gustávem Husákem a Richardem Slánským. Poté následovaly uranové doly na Jáchymovsku - Rovnost, Prokop a Vykmanov. V roce 1960 byl propuštěn na amnestii. Jako vystudovaný učitel se ke své původní profesi nikdy nevrátil a živil se jako zedník.

Další informace

Mírov, věznice

Dostupné v: English | Česky

Mírov je obec ležící v jižní části okresu Šumperk. Její dominantou je středověký hrad z poloviny 12. století. Tato opevněná stavba se stala součástí obranné soustavy chránící majetek olomouckého biskupa. Od konce 14. století sloužil hrad jako spolehlivé vězení pro provinivší se biskupské služebníky. Za protektorátu Čechy a Morava zde byli vězněni někteří odbojáři. Za komunistického režimu byl Mírov považován za jedno z nejkrutějších vězení pro politické vězně. Běžné bylo odpírání kontaktu s rodinou, léčby a léků a kruté mučení, které bylo příčinou úmrtí řady vězňů. Dnes je na hradě umístěna věznice Mírov se zvýšenou ostrahou, kde jsou mimo jiné oddělení pro doživotně odsouzené.