Vysílačka pro partyzány

Před vypuknutím Slovenského národního povstání se mezi Haburou a Čertižnou nacházely dvě divize armády tzv. slovenského štátu. Po zahájení povstání se rozprchly a zanechaly po sobě úplně všechno, mimo jiné i vysílačku. Pavel Dimun, rodák z Habury a přímý účastník války jako partyzán i voják, nechtěl dopustit, že by se tak cenná věc mohla dostat do rukou Němců, proto ji zajistil. „Vysílačku jsem vzal a schoval ji na sýpku. Pak jsem oslovil jednoho Slováka z Habury a říkám mu: ,Pavle, tohle je dobrá vysílačka, ale je k ní potřeba dynamo. A to nemáme.‘“ Krátce nato se o existenci vysílačky dozvěděli partyzáni. „Vysílačku jsme donesli četaři Dědinovi, který také z Habury pocházel. Patřil k partyzánské jednotce velitele Kukureliho, která operovala v okolí Prešova. Ještě s jedním partyzánem jsme vysílačku donesli až do obce Driečna. Četař Dědina řekl, že to dají dohromady. A tak jsme se s partyzány rozešli.“