Ravensbrück

nacistický koncentrační tábor pro ženy · Himmelpforter Landstraße, 16798 Fürstenberg/Havel, Německo

Příběh
Místo

Utekla jsem z pochodu smrti

Dostupné v: English | Česky

Libuše Nachtmannová strávila v Ravensbrücku více než tři roky. Během té doby zde tisíce žen zemřely na tyfus. Němci nakonec museli přistoupit k očkování vězňů, aby zabránili epidemii. Některé ženy nevěřily, že jde opravdu o vakcínu, a nenechaly se očkovat. Mnohé z nich poté na tyfus zemřely. Na konci války byl z tábora vypraven pochod smrti. V té době již vězeňkyně nedostávaly pruhované vězeňské mundúry, ale normální civilní oblečení, vepředu a na zádech označené křížem namalovaným bílou barvou. Když přišel rozkaz k přesunu do jiného lágru, Libuše Nachtmannová s kamarádkami již měly přichystané oblečení, na které si kříž vyznačily zubní pastou. Když během pochodu nastal v jednu chvíli zmatek, kříže si rychle odrolily a z vězeňkyň se rázem staly civilistky.

Galerie (1)

Hodnocení

Hodnotilo 0 lidí

Abyste mohli hodnotit musíte se přihlásit!

Trasy

Příběh není součastí žádné trasy.

Přidat do uživatelské trasy

Komentáře

Žádné komentáře k příběhu.

Vložit komentář

Libuše Nachtmannová, rozená Marianová

Libuše Nachtmannová, rozená Marianová, se narodila 9. ledna 1919 v Roudnici nad Labem. Byla členkou skauta i Sokola. V září 1938 začala studovat farmacii na vysoké škole v Praze. V roce 1939 byla přizvána do odbojové skupiny Obrana národa. Jejím úkolem bylo zajišťovat přesuny vysílaček a radiotelegrafistů na nová místa, také doprovázela odbojáře na útěku z protektorátu. V říjnu 1941 byla zatčena a po výsleších na gestapu uvězněna v koncentračním táboře Ravensbrück, kde zůstala až do konce války. Absolvovala tzv. pochod smrti, ze kterého se jí podařilo utéct. Po válce dostudovala a pracovala ve Výzkumném ústavu rostlinné výroby v Praze-Ruzyni.

Ravensbrück

Dostupné v: English | Česky

Ženským koncentračním táborem prošlo od jeho vybudování v roce 1938 do konce války více než 130 000 vězeňkyň, 92 000 z nich válku nepřežilo. Ženy pocházely z celé nacisty okupované Evropy, mj. také z Lidic. V táboře musely těžce fyzicky pracovat, byly na nich prováděny lékařské pokusy, násilné sterilizace. Vražděny byly střelou do týla nebo fenolovými injekcemi. V roce 1945 v táboře vznikla také plynová komora. Z 560 dětí, které se zde během války oficiálně narodily, přežilo pouhých sto.