Ten zápach cítím dodnes

Dostupné v: English | Česky

Pavel Macháček se dostal do Flossenbürgu na podzim roku 1944. Nějakou dobu bydlel v bloku hned nad krematoriem a záhy se dozvěděl, jak probíhá spalování mrtvých těl. „V krematoriu byly jen malé pece pro dvě těla. Většina mrtvol se pálila na hromadě.“ Vězni, kteří měli spalování na starosti, dávali k sobě vždy jednoho tlustého a jednoho hubeného vězně, protože ten tlustší hořel lépe. „Nasládlý zápach ze spalování byl strašný. Cítím ho doteď.“

Galerie (2)

Hodnocení

Hodnotilo 0 lidí

Abyste mohli hodnotit musíte se přihlásit!

Trasy

Příběh není součastí žádné trasy.

Přidat do uživatelské trasy

Komentáře

Žádné komentáře k příběhu.

Vložit komentář

Pavel Macháček

Narodil se 15. 8. 1921 v Praze. Za války ukrýval Jiřího Synka (básník František Listopad). Prošel Malou pevností v Terezíně, Flossenbürgem i pochodem smrti. Po válce vstoupil do KSČ a do armády, v roce 1970 byl vyhozen pro „politickou nespolehlivost“. Krátce pracoval jako skladník, poté jako bezpečnostní a požární technik u Poštovní a novinové služby. Zemřel roku 2008.

Flossenbürg

Dostupné v: English | Česky

KT Flossenbürg byl určen pro údajné „antisociální“ a „kriminální“ živly, vězněni v něm však byli vesměs političtí oponenti nacistů. Umístění tábora bylo vybráno tak, aby vězni mohli být využiti jako bezplatná pracovní síla pro nedaleké žulové lomy. Flossenbürg náležel do druhé generace nacistických koncentračních táborů, a byl jedním z prvních, v nichž byla uplatňována nová forma teroru pod heslem „Vernichtung durch Arbeit“ (likvidace prací). Vězni zde museli velmi tvrdě pracovat, aniž by za to dostávali odpovídající stravu a zdravotní péči, přičemž za každý přestupek byli nelítostně trestáni. Celkem prošlo táborem asi 100 000 vězňů, z nichž nejméně 30 000 zahynulo.

Na tomto místě

Ten zápach cítím dodnes

Pavel Macháček