Ten zápach cítím dodnes
Pavel Macháček se dostal do Flossenbürgu na podzim roku 1944. Nějakou dobu bydlel v bloku hned nad krematoriem a záhy se dozvěděl, jak probíhá spalování mrtvých těl. „V krematoriu byly jen malé pece pro dvě těla. Většina mrtvol se pálila na hromadě.“ Vězni, kteří měli spalování na starosti, dávali k sobě vždy jednoho tlustého a jednoho hubeného vězně, protože ten tlustší hořel lépe. „Nasládlý zápach ze spalování byl strašný. Cítím ho doteď.“
Hodnocení
Hodnotilo 0 lidí
Trasy
Příběh není součastí žádné trasy.
Komentáře
Žádné komentáře k příběhu.
