Jako Čech o tom nerad mluvím
Krátce po osvobození se Otakar Raulím v květnu 1945 stal svědkem tragické události v libereckém paláci Dunaj, při níž přišel o život zcela nevinný člověk. Incident souvisel s nevybíravým řáděním Revolučních gard v převážně německém Liberci. Revoluční gardy tam tehdy vedl akademický malíř a člen komunistické strany Pavel Hložek. „Jako Čech o tom nerad mluvím,“ podotýká Otakar Raulím. „Hrozně tady řádili. Bylo to šílené. Viděl jsem, jak v horním patře paláce Dunaj zastřelili jednoho našeho muzikanta. Byla tam hudební škola a ten muž, který tam měl dělat ředitele, šel otevřít okno. V tom ho ten rudý gardista odpráskl. Asi si myslel, že patří k německé ostraze.“
Hodnocení
Abyste mohli hodnotit musíte se přihlásit!
Trasy
Příběh není součastí žádné trasy.
Komentáře
Otakar Raulím
Narodil se 21. října 1924 v Liberci. Jeho otec Jan Raulím byl italský legionář a silně vlastenecky založený člověk. Po německém záboru Sudet byla rodina nucena Liberec opustit a usadila se v Českém Brodě. Otakar Raulím potom navštěvoval vyšší průmyslovou školu dřevodělnou v Chrudimi. V roce 1942 byl zatčen za nedovolený styk se zajatci, kterým v Rychnově u Jablonce během návštěv své babičky házel přes plot potraviny. Dalších osm měsíců byl gestapem vězněn v Liberci a na uhelné šachtě v Žacléři. Od soudu byl propuštěn domů, ale v následujícím roce byl povolán na nucené práce do říše. Týden pracoval v Junckersových závodech v Lipsku, odtamtud se však znovu vrátil do protektorátu. Po válce začal v září 1945 studovat Vysokou školu dřevařskou ve Zvolenu, ale po únoru 1948 byl pro své protikomunistické názory ze studia vyloučen a musel okamžitě narukovat do armády. Sloužil jako spojař v severočeském pohraničí. Tajně přecházel hranici do Německa a navázal kontakty s francouzskou zpravodajskou. V roce 1950 byl jako agent imperialistické rozvědky odsouzen k 18 letům vězení za velezradu a špionáž. Na svobodu se dostal až v roce 1964. Otakar Raulím zemřel 27. května 2011.
