Poslední rozloučení s vězni
Jednoho rána na konci ledna roku 1943 bylo bohušovické nádraží plné lidí. Čekali na nástupišti a vyhlíželi průvod vězňů, kteří měli přijít od Terezína. Chtěli v něm rozpoznat tváře svých blízkých, naposledy jim zamávat. Víc nebylo možné. Pro mnoho z nich to byly okamžiky posledního setkání. O tom, že jejich příbuzní pojedou transportem, se dozvěděli od dvanáctileté bohušovické školačky Taťány Bubníkové. Ta dnes vzpomíná: „Jednou přišla zpráva, že půjde transport věznů. Byli to zatčení roudničtí Sokolové a mezi nimi i Josef Praizler. V té zprávě totiž byla i jména transportovaných. Maminka napsala lístky, a protože špatně chodila a byla by nápadná, tak dala dopisy i s adresami mně. Já jsem pak chodila po těch rodinách. Zazvonila jsem a předala dopis."
Hodnocení
Hodnotilo 0 lidí
Routes
Not a part of any route.
Comments
No comments yet.