Chorvatský kiritof

Chorvatské hody, kiritofy, byly známé široko daleko. Po tři dny ves vířila pestrými kroji, hudbou a zpěvem. Vítaný byl každý – a každý také rád přicházel. Tradice hodů byla na dlouhá léta přerušena rokem 1948. Magdaléna Czehowská vzpomíná na poslední kiritof, kdy šla za první stárkovou: „V roce 1947 zemřel v květnu otec. Ten stejný rok přišel Joza Šuljera, jestli s ním nechci jít za stárkovou. Naše matka mu ale řekla, že mu to nemůže slíbit, protože otec zemřel. Ten rok měl málokdo víno. Byly kroupy a pomlátily to. My jsme ale měli dost, protože ho nikdo nepil. Babička mě poslala jít víno prodat, mezitím ale právě přišel Joza, jestli bych nemohla s ním jít za tu stárkovou. Matka že se musí zeptat babičky, že mu nemůže nic slíbit. Babička prý tehdy řekla: ´Jen ať jde, budeme mít smutek, ale budeme mít i radost.´ Tehdy nás bylo devět párů. Každému se musel naplnit litr vína, něco se vypilo před domem, muselo se i venku trochu pohostit, tak toho bylo dost.“ Symbolem kiritofa byl kozel. „První stárka musela kozla krmit aspoň tři týdny. Pak měl na sobě plachtičku a vodil ho strýc Jan Marx. Po hodkách z kozla udělali guláš. Já ho nechtěla jíst, proto jsem si šla lehnout. Přišel za mnou ale Josef Šuljera, Slunský, a povídá: ´Přeci nemůžeš jít spát, musíš tam jít. Bez tebe to nejde!´ Tak jsem vstala a šli jsme společně na tu zábavu. Guláš se snědl, pohostili jsme i ostatní, kteří tam byli.“ Tradice kiritofů byla obnovena po roce 1989. Nyní se konají každou první zářijovou neděli, Jevišovka se opět obleče do barev a žije hudbou a tancem.