Vesnice na hranicích

Chorvatská kolonizace na Moravě má své počátky v 16. Století. Chorvaté tehdy utíkali z neklidného Balkánu a kníže Liechtenštejn jim nabídl, aby osídlili zpustlé vesnice na jeho panství. Jednou z takových byl i Přerov. Původní osada, Starý Přerov, byla vypálená, Chorvati se proto usadili opodál a svou osadu nazvali Novým Přerovem. Domy si stavěli z černých hliněných cihel a střechy pokrývali rákosem. Když v roce 1918 vznikla první československá republika, Starý Přerov, nyní už jen statek, patřící Juliu Meinlovi, zůstal v Rakousku, Nový Přerov připadl Československu. Nová hranice zkomplikovala život mnohým obyvatelům pohraniční obce. Stalo se totiž, že velká část z nich měla svá pole na území, které nyní patřilo do Rakouska. Josef Kusmič, Chorvat narozený v Novém Přerově, vzpomíná: „Přerované měli pole v Rakousku. Třeba Franc Kusmić tam měl taky pole a byl tam každý den. My měli jen čtyři měřice, ale někteří tam měli i deset, patnáct měřic. Tak tam chodili pořád. Financové už ani nezavírali závory, protože pořád někdo jezdil.“ Že vytyčování hranice nebralo ohledy na faktické potřeby obyvatel pohraničí, dokazuje i další příklad, na který Josef Kusmič vzpomíná: „V Přerově jsme měli dva kopce, Mladý kopec a Starý kopec, tam měli Chorvati sklepy, asi pět nebo šest jich tam bylo. A představte si, když dělali za republiky hranici, vytyčili ji tak, že šla skrz jeden z těch sklepů. Byl to dlouhý sklep a to, co bylo vzadu, patřilo k Rakousku, to vpředu bylo československé. Tak hloupě tu hranici tehdy udělali!“