Tajné výpravy do ghetta
Maminka Taťány Bubníkové pomáhala vězňům v ghettu Terezín po celou dobu 2. světové války. Způsoby, jakými to dělala, byly různé. Paní Taťána vzpomíná, že maminka například chodila do ghetta Terezín pro informace o vězních: „Jednou přišel přítel mých rodičů, že mu odvezli známého do Terezína. Tak jestli o něm něco nevíme. Maminka se rozhodla, že zkusí do ghetta proniknout. Vzala si židovskou hvězdu a prošla hlídkou.“ Toho, kdo měl hvězdu, totiž obvykle nekontrolovali. A skutečně tam toho známého našla. Ten člověk tam pak vydržel celou válku a ještě po válce za maminkou chodil a děkoval jí za pomoc.“
Hodnocení
Abyste mohli hodnotit musíte se přihlásit!
Trasy
Příběh není součastí žádné trasy.
Komentáře
Taťána Bubníková, roz. Kalinová
se narodila v roce 1931 v Praze a vyrůstala v Bohušovicích nad Ohří, její otec byl krejčí, maminka dámská krejčová. Okupace ji zastihla na základní škole. Jako jedenáctiletá dívka chodila do Terezína s jídlem pro transportované a nosila odsud dopisy, ve kterých byly informace pro jejich rodiny. Tyto ilegální činnosti vykonávali i oba rodiče, hlavně však matka (v roce 1940 a v roce 1943 porodila ještě dva chlapce!). Roku 1945 šla Taťána na obchodní školu do Litoměřic. Jako dcera živnostníka měla po únoru 1948 problémy sehnat odpovídající práci. V roce 1953 se provdala za Bohuslava Bubníka. Přestěhovala se do Mělníka a začala pracovat ve Vitaně. Po mateřské dovolené nastoupila jako účetní do státního statku. Aby dostala ve školce pro své dvě děti místo, podepsala členství v Čsl. svazu žen. V roce 1960 začala pracovat na okresní zemědělské správě ve finančním odboru, poté ve školském odboru. Nikdy nedosáhla na vedoucí pozici, a to jen proto, že odmítla vstoupit do KSČ. Roku 1986 odešla do důchodu. Po sametové revoluci v roce 1989 se spolu se svým manželem připojila k úsilí o obnovu Sokola, v Sokole je činná dosud.
