Tvůj život je cennější než spona

Rodina Hany Fischerové, později Dobešové, se v květnu 1942, přibližně půl roku před deportací do terezínského ghetta, musela nahlásit v Hradci Králové. K registraci židovských obyvatel z hradeckého okresu sloužila budova tehdejší obchodní akademie. „Při registraci jsme museli uvést veškerý svůj majetek. Moc nám toho nezbývalo, vše jsme jako Židé postupně odevzdávali už dřív,“ poznamenává pamětnice. Na registračním úřadu jim oznámili, že příkaz k nástupu do transportu mají očekávat několik dnů předem, a dostali také instrukce ohledně povoleného padesátikilového zavazadla. Předvolání do transportu přišlo v prosinci 1942. Hana s manželem a rodiči jela vlakem z Rychnova nad Kněžnou do Hradce Králové, kde strávili tři dny v budově obchodní akademie. Tam se vyřizovalo předávání klíčů od bytů a další závěrečné formality. „Varovali nás, že pokud si někdo něco nechá a neodevzdá, bude potrestán. Maminka si chtěla schovat zlatou jehlici do vlasů. Jehlici jsem vzala a hodila ji do WC. Mamince jsem řekla: ,Tvůj život je cennější než nějaká spona,‘“ vzpomíná Hana Dobešová. Dne 17. prosince 1942 pak s rodiči odjela z Hradce Králové vlakem do Terezína. Tímto vlakem bylo deportováno 650 osob z hradeckého okresu. Po válce se jich vrátilo 52.