Holky opili a souložili s nimi
Začátkem roku 1943 nastoupila Editha Mayerová, později Kokojanová, do zaměstnání u firmy Böhmisch-Mährische Landgesellschaft v Bohuňovicích, kde vedla administrativu. Ve firmě pracovalo několik písařek z Německa, které bydlely na ubytovně. V rámci zvrhlého nacistického spolku Lebensborn prý za nimi do ubytovny přijížděli příslušníci SS, aby s nimi zplodili děti čisté árijské krve. „Ty holky pak všechny zmizely, byly těhotné. Dověděla jsem se to od posluhovaček, protože já jsem v sobotu odpoledne jezdila domů,“ vypráví Editha Kokojanová. „Když jsem byla pryč, tak tam vždycky přijel nákladní vůz s vojskem. Holky opili a souložili s nimi. Takže ty holky odjížděly s břichem a nevěděly, s kým to mají. Německá rasa se musela rozmnožovat. Byly to drastické věci. Uklízečky říkaly, že to tam bylo všude pozvracené, že museli být opilí.“
Hodnocení
Abyste mohli hodnotit musíte se přihlásit!
Útvonalak
Még nem tartozik egyetlen útvonalhoz sem.
Hozzászólások
Editha Kokojanová, rozená Mayerová
Narodila se 9. října 1921 v Olomouci. Její otec pocházel ze židovské rodiny, matka byla německé národnosti. Začátkem října 1938 museli Mayerovi utéct ze Šternberka, který po mnichovské dohodě obsadili Němci. Klid ale nenašli ani v novém domově v Olomouci. Rodinu pronásledovalo gestapo a 7. dubna 1942 zatklo otce pamětnice. Eduard Mayer pak byl deportován do Osvětimi, kde 28. listopadu téhož roku zahynul. Bratr pamětnice Jiří v roce 1944 putoval do lágru v Postoloprtech a po útěku se několik týdnů ukrýval. Po válce rodinu nešetřil ani komunistický režim. Nevlastní sestra pamětnice Gertruda žila od začátku války v USA a bratr Jiří se v roce 1948 pokusil odejít do Palestiny. Místo toho však byl na 48 hodin zadržen a rodinu pak sledovala StB. Jiřího Mayera nakonec ve vykonstruovaném procesu roku 1953 odsoudili k deseti letům vězení za špionáž. Propuštěn byl až na amnestii v roce 1960. Editha Mayerová se po válce vdala za inženýra Jiřího Kokojana a má s ním syna. V roce 2013 položila před dům v olomoucké Zeyerově ulici č. 20, kde kdysi bydlela s rodiči, Kámen zmizelých na paměť jejího otce.
