Zatýkání myslivců ve Slavíkově

V letech nacistické okupace Československa Václav Málek dospíval a rozhodoval se o svém dalším směřování. Lákala ho duchovní dráha, ale věděl, že potřebuje ještě trochu času a další obecné vzdělání. Na gymnázium v Chotěboři ho nevzali. Psal se rok 1943 a hrozilo mu totální nasazení, pokud si nenajde práci. Pomohl mu starosta rodné obce Slavíkov. Václav se s jeho pomocí takříkajíc ukryl přímo na úřadě – dostal místo pomocného účetního a prožil zde v bezpečí další rok. Dne 20. ledna 1945 však došlo k dramatické události, která mohla mít i pro Václava tragické následky. Ve vsi se objevilo dvacet příslušníků gestapa rozhodnutých za každou cenu najít osoby, které spolupracují s partyzány. „Obsadili celou obec, někteří vcházeli do domů a odváděli zajaté na obecní úřad. Hledali cíleně lesní dělníky, myslivce a jejich příbuzné, protože věděli, že spolupracují s partyzány,“ vzpomíná pamětník. Postavit se čelem ke zdi nařídili i jemu a za chvíli přivedli jeho otce. Velitel gestapa nařídil starostovi, aby obstaral saně s koňským potahem, a na něm zatčené odvezli do Pardubic. Tam byli vyslýcháni a poté deportováni do Terezína. Odtud se mnozí už nevrátili. Václav a jeho otec však zatčení unikli. Vděčí za to starostovi, jemuž se podařilo příslušníkům gestapa vysvětlit, že Málkovi jsou prostě jen sousedé, ne hajní. Dcera starosty, provdaná za nadlesního, takové štěstí neměla a válku nepřežila.