Víra v Boha, to mě drželo
Před soudem v roce 1950 byl Josef Vlček umístěn na samotce ve vazební věznici na Ruzyni. Vzpomíná, že tam zažil ty nejhorší chvíle. Celé dny, týdny, měsíce trávil na samotce, obklopen jen holými zdmi a vlastními myšlenkami. V nejtěžších chvílích mu pomáhala víra v Boha a sebekontrola. „Pomáhaly mně modlitby. Já jsem znal zpaměti celou mši. Účastnil jsem se duchovně mše svaté sloužené někde na světě. Víra v Boha, to mě drželo. Tam spousta lidí zešílelo.“ Po soudu, který proběhl v srpnu 1951, byl opět poslán do vazební věznice v Ruzyni, kde strávil ještě několik měsíců v pracovním komandu. Skoro každý den tam slyšel křik mučených vězňů. „Kluci, co dělali na prádelně, říkali, že prádlo, které se pralo, bylo posrané, od krve a tak dále. A že se do věznice také vozily dřevěné rakve.“
Hodnocení
Abyste mohli hodnotit musíte se přihlásit!
Trasy
Příběh není součastí žádné trasy.
Komentáře
Josef Vlček
Narodil se v roce 1920 v Kaňovicích u Frýdku. Už jako dítě se chtěl stát knězem. Vystudoval gymnázium u salesiánů ve Fryštáku. Teologickou fakultu v Olomouci kvůli uzavření vysokých škol nacisty nedokončil. Po válce se stal generálním tajemníkem Matice cyrilometodějské a v roce 1947 tajemníkem Ústředních svobodných škol. Byl jednou z vůdčích osobností boje za zachování církevních škol před a po roce 1948. V květnu 1948 se zúčastnil jednání biskupů a delegace Ústředního akčního výboru Národní fronty. Během jednání vytvořil návrh zákona o výjimkách ze státních škol. Při pokusu o útěk na Západ byl v roce 1950 zatčen. Před soudem strávil několik měsíců na samotce v Ruzyni. V procesu nazývaném Valena a spol. byl stranickým vedením odsouzen k trestu smrti a po přerušení procesu na 21 let vězení. Bezmála 10 let strávil ve věznicích v Ruzyni a Leopoldově a v uranových dolech na Jáchymovsku a Příbramsku. Propuštěn byl na amnestii v roce 1960. Potom pracoval na dělnických pozicích. V roce 1968 se stal tajemníkem Díla koncilové obnovy a pracoval v olomoucké pobočce tiskového družstva Logos. Za normalizace se stal opět dělníkem. Nevzdal se a dál usiloval o duchovní obnovu národa a od roku 1977 opět tiskl a distribuoval zakázanou náboženskou literaturu. Byl za to zatčen a v roce 1981, v 61 letech, na 20 měsíců odsouzen. Ve vězení na Borech si odseděl polovinu trestu, než byl propuštěn. Nenechal se režimem zastrašit a dál tiskl a distribuoval náboženskou literaturu. Po listopadu 1989 byl jedním z hlavních aktérů obnovy spolku Matice cyrilometodějské a stal se jeho předsedou. Dnes bydlí v Olomouci.