Když tekla voda, tak hurá!
Asi stovka českých žen byla v říjnu 1944 převezena z Osvětimi na práci do továrny na zpracování lnu v Merzdorfu. Vybrané ženy ale do poslední chvíle netušily, co se s nimi bude dít. „Večer, skoro na noc, už byla tma, furt jsme někam šly a teď jsme nevěděly, tak jdem do plynu nebo co bude? To bylo tak rafinovaně dělaný, ty plynový komory, jako by tam tekla voda, a on tam šel plyn. Tak jsme nevěděly, co na nás pustěj. No a když tekla voda, tak hurá, asi jdem na práci.“ Při odjezdu v říjnu měla na sobě paní Dubová, podobně jako jiní vězni, náhodně vybraný kus oblečení. „Dirndl, to je tyrolské oblečení, taková suknice, do které se nosila blůza. Vystříhaná, s ramínkama, pod tím nic, žádná blůza, k tomu dřeváky, oholenou hlavu… Dovedete si představit, jak nás zmastili? To ponížení je strašný.“ Celou noc musely vybrané dívky stát v pozoru. Když pro ně ráno přijel vlak a nejednalo se o dobytčák, bylo jasné, že jedou vstříc lepším zítřkům. I když je čekala těžká práce v nelidských podmínkách, byla to šance na přežití.
Hodnocení
Abyste mohli hodnotit musíte se přihlásit!
Trasy
Příběh není součastí žádné trasy.
Komentáře
Jana Dubová
Jana Dubová, rozená Hellerová, se narodila 30. srpna 1926 v Praze. Pocházela z české židovské rodiny. Po okupaci Československa ji otec přihlásil do záchranné akce sira Nicholase Wintona, který organizoval odjezd dětí do bezpečí Anglie. Už se na ni ale nedostalo. V dubnu 1942 musela s rodinou nastoupit do transportu do Terezína. V Terezíně Jana Dubová zůstala až do podzimu 1944, kdy byla zařazena do transportu mířícího do Osvětimi. Tam byla hned po příjezdu poslána na smrt její matka. Asi po třech týdnech v Osvětimi byla Jana Dubová vybrána na práci a s dalšími ženami odvezena do vesnice Merzdorf, kde pracovaly v továrně na zpracování lnu. Byly tam těžké podmínky, málo jídla a obtížná práce, ke konci války také epidemie tyfu. Paní Dubová se hned po osvobození tábora Rusy vydala s několika přítelkyněmi pěšky domů, šly hned za frontou. Návrat do Prahy byl těžký. Z celé její rodiny, asi 30 lidí, přežila jen ona a její sestra. Po válce se provdala za svého přítele, kterého znala z Terezína a který rovněž přežil holocaust. Vystudovala Státní grafickou školu a živila se užitou grafikou. Jana Dubová vytvořila také cyklus obrazů Sny o mrtvých, ve kterém ztvárnila své vzpomínky.
