Pracovat venku bylo štěstí
Jana Dubová se jen tak tak vešla do skupiny asi stovky dívek, které se dostaly z Osvětimi po několika týdnech pryč. Byly vybrány na práci v továrně na zpracování lnu v Merzdorfu (polsky Marciszów). „Tam na nás čekaly miliardy štěnic. Nedal se schovat kousek chleba do rána, protože do toho nalezly štěnice. A štěnice šíleně smrděj, šíleně.“ Paní Dubová měla štěstí, že se dostala k práci venku, i když šlo o těžkou dřinu. „Vykládaly jsme vagony, nakládaly len na fůry, uhlí jsme vykládaly, čili mužská práce, že…“ Protože pracovala venku, dostala tehdy kalhoty a nemusela trávit zimu bez punčoch. Dívky pracující venku měly trochu větší příděl chleba a byly otužilejší a tím pádem o něco zdravější. V zimě pracujícím ženám občas přimrzaly ruce k vidlím. Jana Dubová vzpomíná na jednu z dozorkyň, které se přezdívalo „Vdovička“. Snažila se dívkám pomáhat. V mrazech jim sehnala rukavice, které si dívky mezi sebou půjčovaly, nebo je na chvíli zavedla do stodoly, kde hladové vězeňkyně snědly alespoň pár lněných semínek.
Hodnocení
Hodnotilo 0 lidí
Routes
Not a part of any route.
Comments
No comments yet.
