Zabavil prase, dostal facku
Jan Sklenář převzal na začátku padesátých let minulého století po otci rodové hospodářství ve Vacanovicích. V té době začala kolektivizace venkova, řízená podle sovětského vzoru, a komunističtí funkcionáři na něj tlačili, aby vstoupil do jednotného zemědělského družstva. Jan odmítal, a tak mu postupně zabavovali stroje, musel odevzdávat neúměrné dodávky zemědělských produktů, pole mu vyměnili za horší a vzdálenější. Zažádal o kontrolu, aby se zjistilo, kolik opravdu sklidí, a snížili mu vysoké dodávky. „Až na podzim přišel na kontrolu zmocněnec výkupu, který kontroloval odvody státu. Zjistil, že máme asi stokilové prase, a přitom jsme neodvedli povinných 140 nebo 160 kilo masa. Tak mi to prase zabavili,“ vzpomíná Jan Sklenář, který tehdy nebyl doma a s dotyčným úředníkem se setkal až na národním výboru. „Řekl jsem mu, že jsem odevzdal to, co jsem měl. A prase jsem si jako samozásobitel nechal pro rodinu, abychom měli z čeho žít. Neodpověděl mi a dál psal výměr. Naštval jsem se, chytil jsem ho pod krkem a dal mu facku. Tajemník, který seděl naproti, nás od sebe odtrhl a zmocněnec zavolal policii. Vyslýchali mě až do rána, označili mě za kulaka a obvinili z neplnění odvodů a napadení státního zaměstnance. U soudu mi dali tři paragrafy: urážku a napadení veřejného činitele a maření úředního výkonu,“ vypráví Jan Sklenář, který nakonec díky známosti se soudcem vyvázl jen s podmínečným trestem.
Hodnocení
Abyste mohli hodnotit musíte se přihlásit!
Trasy
Příběh není součastí žádné trasy.
Komentáře
Jan Sklenář
Ing. Jan Sklenář se narodil v roce 1922 ve Vacanovicích na Olomoucku do rodiny druhého největšího hospodáře v obci. Krátce po okupaci Čech a Moravy nacistickým Německem ukryla v červenci 1939 rodina na svém hospodářství velkou dodávku zbraní od Obrany národa. Po prozrazení byl v roce 1943 otec Jan Sklenář starší zatčen a hrozil mu trest smrti. Jen díky pomoci známých a zásahu německého státního návladního Rolanda Jarosche otce nakonec odsoudili „jen" k šesti letům vězení. Ze spolupráce s odbojem podezřívali i jeho syna Jana Sklenáře mladšího, který prošel několika výslechy na gestapu v Olomouci. Otec přežil nejen věznění, ale i pochod smrti na konci války a po několikaměsíčním léčení se vrátil domů. V roce 1950 převzal pamětník prosperující hospodářství. To už ale nastoupil komunistický režim s kolektivizací venkova. Protože Jan Sklenář odmítal vstoupit do vznikajícího JZD, místní funkcionáři na něj začali vyvíjet nátlak. Při jedné z konfliktních situací napadl plnomocníka ministerstva výkupu, za což skončil před soudem. I jemu nakonec pomohly známosti, a tak od soudu odešel jen s dvouměsíčním podmíněným trestem. Nezbývalo mu ale nic jiného než vstoupit do JZD. Jako tzv. kulak musel také ukončit dálkové studium na vysoké škole zemědělské. Místní funkcionáři ale věděli o jeho schopnostech, a když družstvo krachovalo, povolali ho do funkce agronoma. Jan Sklenář místo přijal, ale jen pod podmínkou, že bude moct dostudovat. Ve funkci se osvědčil a o tři roky později se stal předsedou družstva. Dnes žije stále na svém rodném hospodářství.
