Přilby a zbraně se leskly v dešti
Juditě Riffové, později Judy Diamantové, bylo sedm let, když do její rodné Ostravy vpochodovala německá vojska. I po letech vzpomíná, že první den okupace Československa pro ni byl traumatizujícím zážitkem: „Z 15. března 1939 si pamatuju, že maminka přišla domů z kanceláře pozdě. Musela jet objížďkou, kolem budovy Nové radnice, která stojí mimo centrum, protože do města vmašírovalo vojsko. Přišla domů, byla hrozně nešťastná a plakala. Ten den pršelo, tak viděla, jak se v dešti přilby a zbraně vojáků leskly.“ Judy Diamantová vzpomíná i na to, že obyvatelé Ostravy měli německé vojáky zdravit. Učitel Svoboda dětem poradil, jak se mají salutování vyhnout: „Přišel do naší třídy a říkal: ‚Víte, děti, když nechcete vojsku mašírujícímu městem salutovat, tak musíte jít do nějakých dveří. Zůstaňte tam stát, a až přejdou, tak jděte domů.‘ Chudák, Němci ho potom velice brzy zavřeli. Zemřel v koncentráku, nebo ho zastřelili.“
Hodnocení
Hodnotilo 0 lidí
Trasy
Příběh není součastí žádné trasy.
Komentáře
Žádné komentáře k příběhu.
