Jak jsem osvobodil Vsetín

Vasil Coka, který byl na konci války velitelem protitankové roty v 1. československém armádním sboru, s nadsázkou tvrdí, že mu vlastně náleží titul osvoboditele Vsetína. Ve vsetínském Horním Městě se totiž 3. května 1945 se svou rotou ocitl dřív než ostatní osvobozující jednotky. „Občané vylezli z dvorků a nabízeli cigarety a jídlo. Ale já je hnal zpátky, že ještě není konec války,“ vzpomíná. Konec války opravdu ještě nebyl, krátce poté se z oken místního zámku ozvala německá střelba. „Koně se lekli a postavili na zadní. Naštěstí neběželi na náměstí, ale kolem zámku do Dolního města. Viděl jsem, jak na mě lidé mávají, že je chytili. Takhle jsme ten Vsetín dobyli,“ usmívá se Vasil Coka, ale potom zvážní: „Najednou jsem uviděl v holém terénu za městem rojnici. Byli to naši chlapci, kteří šli z vrchu na Vsetín. Za celou válku jsem neměl větší strach, že mě postřelí vlastní vojáci. Ti chlapi totiž byli ještě nevycvičení a podobnou situaci neznali. Z té dálky jsme vypadali jako nepřátelé v uniformě. Ale protože to opravdu byli nováčci, tak se rozptýlili a s hromovým ‚Urá!‘ na rtech vyrazili k zámku.“ Pak už se nikdo nedověděl, kdo byl prvním osvoboditelem Vsetína.