Ať žije republika!
Jaroslav Kozlík, rodák z Bystřice pod Hostýnem, si jako jeden z mála pamětníků vybavuje vyhlášení Československé republiky 28. 10. 1918. Bylo mu tehdy 11 let. „Pamatuji se, jak jsme spolu s ostatními chlapci strhávali vlajky s orlicí, nenáviděné symboly rakousko-uherské monarchie.“ Vyhlášení republiky předcházela krutá léta první světové války. „Byla bída a hlad, v roce 1917 už nebylo nic. Nejenže jsme některé dny vůbec nejedli, neměli jsme ani mycí a prací prostředky. Následkem nedostatečné hygieny jsme dostali svrab.“ I další z jeho raných zážitků je spojen s rodným městečkem. Pochází dokonce z doby, která předcházela vyhlášení republiky. První výdělek získal Jaroslav Kozlík v pěti letech, tedy v roce 1912, od pana faráře. „Na Hostýně, významném poutním místě, se konala mariánská slavnost. Pan farář nás děti poprosil o pomoc s plením záhonů na náměstí v Bystřici, aby městečko bylo upravené před slavností. Pětikoruna byl můj první výdělek.“
Hodnocení
Abyste mohli hodnotit musíte se přihlásit!
Trasy
Příběh není součastí žádné trasy.
Komentáře
Jaroslav Kozlík
PaeDr. Jaroslav Kozlík se narodil 24. května 1907 v Bystřici pod Hostýnem v rodině obchodníka. Jeho otec brzy narukoval na bojiště první světové války, syn převzal část starostí o rodinu. Jaroslav Kozlík v roce 1920 vstoupil do místní sokolské organizace a začal pravidelně cvičit. Svým dlouhým životem byl žijící legendou českého volejbalu – zúčastnil se 1. mistrovství republiky v roce 1924, třikrát je se svým mužstvem vyhrál. Stal se neúnavným propagátorem tohoto sportu. Vystudoval Učitelský ústav v Kroměříži a začal učit. V roce 1930 nastoupil na místo učitele v Baťově škole ve Zlíně, kde se aktivně podílel na koncepci rozvoje Baťových škol a jejich sportovního zázemí. Do školní výuky zavedl nové pojetí tělesné výchovy a také sportovní a jazykové pobyty v přírodě. Stal se osobním trenérem Jana Antonína Bati, který mu svěřil vybudování školy nového typu. Od roku 1945 až do roku 1972 pracoval ve Výzkumném ústavu pedagogickém v Praze, který musel opustit pro nesouhlas s pobytem sovětských vojsk na našem území. Zapojil se do tvorby školních reforem v devadesátých letech, a to i přes své zrakové postižení. Pan Jaroslav Kozlík zemřel 21. října 2012.
