Bratrství byl po Vykmanově druhý jáchymovský lágr, kde se Jan Haluza ocitl. Právě tady zažil týden krutých výslechů bez jakéhokoli jídla a pití. Přiznání ke špionáži z něj v tomto týdnu ani později vyšetřovatelé nedostali, nakazil se však tyfem. „Když mě táhl eskorťák na vyšetřování jáchymovské š…
Rovnost byla posledním lágrem v řadě těch, v nichž si Jan Haluza „kroutil“ trest. Fáral zde v dole. „Vozík, hunt, na kterém se vozila uranová ruda, jsem musel vytáhnout třeba tři čtyři kilometry do kopečka až k čelbě, kde se střílelo. Tam se vozík naložil a my jsme ho sváželi dolů. To bylo tzv. o…
Ulice Novákových dostala své pojmenování po rodině, která zde v domě č. 3 žila. Manželé Novákovi měli tři děti. Během druhé světové války se zapojili do odbojové činnosti ve skupině, která nesla jméno po jejich dceři - Jindra. Skupina pomáhala během operace Anthropoid s přípravou i realizací aten…
V pozdních večerních hodinách v neděli 13. března 1949 někdo tiše zaklepal na dveře fary. Farní kuchařka, která je otevřela, uviděla skupinku čtyř mladých lidí s ranci. Hned ji napadlo, že by to mohli být uprchlíci z Československa. Hledali na faře pomoc. Kuchařka nechtěla sebe a kněze vystavovat…
Na malém nádraží v rakouském pohraničním městečku Pleissing vládlo v neděli 13. března 1949 vpodvečer ticho a klid. Železničář, který měl službu, vychutnával svůj klid, když vtom upoutali jeho pozornost čtyři mladí lidé. Opatrně obhlíželi budovu nádraží, jeden z nich, který uměl německy, vešel do…
Sotva dvacetiletá Julie Hrušková se v roce 1949 seznámila v práci s kolegou, který nutně potřeboval převést přes hranice. Protože sama komunisty nesnášela a navíc měla otce, který dělal v pohraničí hajného, rychle se domluvili, že do Rakouska utečou spolu, ještě s dalšími dvěma mladíky. Den přech…
V březnu 1949 se skupinka mladých lidí z Československa rozhodla přejít hranici do Rakouska. Velitelkou skupiny byla Julie Hrušková, jejíž otec byl v nedalekém Vranově hajným. Julie, dítě lesa, terén velmi dobře znala. Kolem třetí hodiny odpolední uprchlíci přecházeli hranici: „Tam byla obora, je…
Vídeňské Severozápadní nádraží se po druhé světové válce nacházelo v ruské okupační zóně. Julie Hrušková a její kamarádi, s nimiž v březnu 1949 utekla přes hranice do Rakouska, věděla, že případné dopadení Sověty by mohlo mít velice špatné následky. Pokyny, jak se mají chovat, dal mladým lidem že…
V pondělí 14. března 1949 v 8 hodin ráno přišli na 430. oddělení americké CIC, které sídlilo ve vídeňské Porzellangasse, čtyři mladí lidé. Když se jako první legitimovala mladá dívka, úředník vykřikl: „Ježišmárjá, Vy jste Julie Hrušková!“ Bylo to tak. „Nám telefonovali z hranic, že jste uprchla v…
Julie Hrušková dorazila do uprchlického tábora Wegscheid 16. března 1949. „Lágr byl rozdělen silnicí na dvě půlky. V jedné byli Židé, v druhé všichni ostatní. My jsme chodívali za tábor, lehávali na trávu, dívali se na Alpy a povídali o všem možném.“ Táborový život mladé lidi brzy omrzel a hned p…
Bibiana Wallnerová sa v roku 1951 pokúsila s rodičmi a sestrou Dorotou prekročiť hranicu do slobodného sveta. Dňa 9. mája 1951, krátko po 2. hod. ráno, ich však zadržala hliadka pohraničnej stráže asi 500 m od pasovej kontroly v Kopčanoch. Zrazu sa ozvala streľba a nadávky: „Zaľahli sme, keď sa s…
Bibiana Wallnerová sa v roku 1951 pokúsila s rodičmi a sestrou Dorotou utiecť z komunistického Československa do slobodného sveta, život jej mladej sestry však vyhasol na hranici s Rakúskom. Bibianu s rodičmi predviedli na strážnicu, kde ich obrali o všetky cennosti, a vzápätí do kasární Pohranič…
Pamětníci rádi vzpomínají na kovárnu, která stála při státní silnici – č. p. 3. Květa Erbtová, dcera posledního veselského kováře pana Fryče, vzpomíná: „Kovárna byla ne uprostřed vsi, ale u hlavní silnice, neb zde po císařské silnici jezdily převážně koňské povozy, no a ty vyhledávaly kováře zrov…
Herec Pavel Landovský vzpomíná na jednu ze svých návštěv proslulé vinárny Bystrica na Národní třídě. Společnost mu tehdy dělal mimo jiné Karel Gott. Rušil je hluk, domnívali se, že jde o nějakou hlasitou rozhlasovou hru: „Já jsem říkal: ,Zacpěte tomu hubu, vždyť tady pijem...‘ A najednou Karel Go…
Irena Šimonová byla v roce 1951 přidělena jako politická vězeňkyně na práci ve Strojní cihelně v Červených Pečkách. Denně ji odváděli do „hliníku“, kde na ni čekala těžká práce při těžbě cihlářské hlíny. Pamětnice vzpomíná, že je tu měl na dohled starý pán, civilista, kterému říkali „děda Hámon“.…
Irena Šimonová se 21. března 1949 pokusila přejít hranice a dostat se do západního Německa. Měla oprávněné obavy ze zatčení, a proto chtěla následovat svého přítele Františka Smrčka, který byl v té době už v emigraci. Smrček jí z Německa zajistil převaděče, aby jako devatenáctiletá nezkušená dívk…
Irena Šimonová se dostala do vězeňské nemocnice na Pankráci v roce 1949. Předcházející vazba a především brutální výslechy se značně podepsaly na jejím zdraví, a tak ještě před výnosem soudu musela být umístěna v nemocnici. Podle pamětnice i zde byla cítit hrůza a napětí z politického teroru. V z…
V září roku 1951 politické vězeňkyně Irena Šimonová a její kamarádka Helena utekly. Využily toho, že je při práci v dole na cihlářskou hlínu nikdo nehlídá. Doufaly, že přes nedalekou hranici přejdou na Západ. Irena se cítila zoufalá a vyčerpaná, utíkala před nelidskými podmínkami komunistického ž…
Název slavného luxusního hotelu Alcron vznikl zkratkou počátečních písmen jména majitele – Aloise Krofty. Kromě Alcronu vlastnil Krofta ještě hotel Flóra a v něm pracovala na konci 40. let jako Kroftova přímá podřízená Irena Šimonová. Podle jejích vzpomínek měl hoteliér nešťastný osud: „Byl to ne…
Domov dívek, který v pražské Kubelíkově ulici po válce provozovala Kongregace Milosrdných sester svatého kříže, se stal v letech 1948 a 1949 dějištěm třetího odboje. Irena Šimonová, jedna z ubytovaných dívek, zde shromažďovala důležité dokumenty, které získala prostřednictvím své kamarádky. „Znal…
Meziválečný avantgardní divadelník Emil František Burian strávil válečné roky 1941–1945 v zajetí nejprve v Terezíně a později v koncentračních táborech. Jen zázrakem přežil potopení lodi Cap Arcona ve vodách Baltského moře. Do Prahy se vrátil až v druhé polovině května 1945, a to díky osobní zách…
Když americké tanky po Klatovské třídě přijížděly do centra Plzně, lidé se začali shromažďovat v ulicích a vítali vojáky. Velké množství se jich sešlo i na náměstí Republiky. Na věži kostela, který je součástí náměstí, je však čekalo i méně vlídné přivítání. „Kostelní věž má ve výšce asi šedesáti…
V budově Zemské školní rady, jejímž zaměstnancem byl sokolský odbojář Bedřich Kubice, se od roku 1939 scházeli Jan Zelenka-Hajský, Václav Novák a Jaroslav Pechman a plánovali odbojovou činnost. Ve své kanceláři byl Bedřich Kubice 18. července 1942 zatčen gestapem. V přízemí domu bydlely sestry Ma…
Nepokoje v Sudetech už narůstaly, když se rodina Daňkových stěhovala do Kralup u Chomutova. Otec byl učitel a získal místo v kralupské škole. Od září roku 1937 nastupoval. Tehdy už byli Němci v pohraničí pod ideologickým vlivem Konráda Henleina a jeho strany Sudetendeutsche Partai. Napětí mezi Če…
Je kolem půl jedenácté v noci, 21. prosince 1944 a letoun Halifax mizí do noci. „Sbohem Anglie! Už se tam nikdy nepodívám!“ říká si na padáku kapitán Rudolf Pernický, velitel paravýsadku Tungsten. Je měsíční noc, měsíc v první čtvrti. Rudolf Pernický jasně vidí, jak za ním vyskočil druhý člen výs…
Dne 1. února 1950 prováděli na ONV v Ledči výslechy očitých svědků pohybu křížku členové církevního oddělení Státní prokuratury, prokurátoři Karel Čížek, Jaroslav Růžička a Ludmila Biedermannová později Brožová-Polednová, za asistence členů StB z Jihlavy. Protokolárně zaznamenali pětadvacet svědk…
Na večírku, který Princovi pořádali 9. července 1977 na rychnovském baráku, se sešlo více než dvě stě lidí. Přijeli se rozloučit s Kanaďanem Paulem Wilsonem, bývalým členem skupiny Plastic People of the Universe. Komunistické úřady se jej bez udání důvodů rozhodly vyhostit. Obyvatelé baráku tušil…
Po rozehnaném koncertu Plastic People a dalších kapel v Rychnově v červenci 1977 bylo manželům Květě a Janovi Princovým jasné, že budou muset o svůj dům svést nerovný zápas. Žádná ze slavností nebo setkání, které se v jejich baráku odehrávaly téměř každý víkend, se neobešly bez pozornosti Veřejné…
Květa Princová ještě balila poslední věci, když se za okny domu ozval hluk. Shromáždila se tu skupina mužů v uniformách Veřejné bezpečnosti a Lidových milicí, dupali a pokřikovali na sebe, jako by si dodávali kuráž. Na zádech vojenské batohy, v rukou rýče, kladiva, lopaty. V sobotu ráno 28. květn…
To prase se jmenovalo Kašpar. Své přízvisko získalo po soudci, který v říjnu 1979 poslal do vazby členy Výboru na obranu nespravedlivě stíhaných. Když mu proto řezník přiložil jateční pistoli na čelo a poté kudlou zabloudil k aortě, necítili chovatelé zvířete příliš velký smutek. Žalostnější byl …
Jen co utichly prvomájové oslavy, před vyhnanický statek Vladislava Vrkoče dorazil traktorista ze státního statku Podolí. Bylo kolem půl druhé odpoledne 2. května 1950. „Měl jsem dojem, že Vrkoč probděl noc, a připouštím, že jsem měl i takový dojem, že buďto před tím plakal anebo požil nějaký alk…
V roce 1951 zastavilo na návsi ve Vyhnanicích několik aut s pražskou poznávací značkou. Díky hospodářským úspěchům, budovatelskému úsilí členů místního JZD a iniciativě zdejšího poslance Josefa Čiháka přijeli v roce 1951 filmaři Vojtěch Jasný a Karel Kachyňa. Strávili tu rok, během kterého natoči…
Miloslavě Novákové, rozené Rukavičkové, bylo 19 let, když přišla o otce, řešila finanční problémy kolem dědictví a musela zvládnout všechny práce na statku. Její nemocná matka ležela v nemocnici, trápila ji kýla a problémy se srdcem. A pak tu byla škola, kterou nechtěla přerušit. Ročníkové zkoušk…
Když už jsem v davu skoro nemohla dýchat, uvědomila jsem si, že nějakým šíleným záměrem může být, abychom se na Národní navzájem ušlapali a že tady můžu zemřít,“ vzpomíná Klára Pospíšilová na zlomový okamžik demonstrace na Národní třídě 17. listopadu 1989. V tu chvíli jsem se rozhodla, že půjde p…
Jakým způsobem se čeští disidenti dostávali na místa horských schůzek se svými polskými kolegy, vyprávěl v samizdatovém článku jeden z účastníků Rudolf Battěk. „Do základního tábora se musel každý dostat sám, pouze časovou instrukci bylo nutno dodržet. Auta nás pak přesunula do ‚výstupního tábora…
Během třetího setkání československého a polského disentu, byli všichni účastníci po 48 hodinách propuštěni, až na mluvčího Charty 77 Jaroslava Šabatu. Toho během výslechu na policejní stanici ve Velké Úpě napadnul policista, Šabata se ale přirozeně bránil a vlepil mu facku. Bezpečnost ho následn…
Nadšení ze schůzek československých a polských disidentů na společné hranici vzalo za své po policejním zátahu na třetím setkání v říjnu 1978. V obou zemích se navíc opět utužoval komunistický režim. Generál Wojciech Jaruzelsky ze strachu před sílícími aktivitami Solidarity v zemi vyhlásil výjime…
Pracovní tábor Sackisch (dnes Zakrze) ležel jen dva kilometry od českých hranic v kladské kotlině. Helena Pláteníková, rozená Hrubínková, sem nastoupila na nucené práce v roce 1943. Mohla se sice nasazení vyhnout, ale nakonec nastoupila bez otálení. Spolupracovala totiž s odbojovou skupinou, kt…
Životní podmínky nuceně nasazených se sice velmi lišily podle toho, kdy a kam byli nasazeni, ale mnohé měli společného. Často žili v dřevěných nebo zděných barácích postavených blízko továren a podniků nebo ve stodolách, pokud byli nasazení v zemědělství. Na pokojích spali po šesti až deseti. Tep…
V zimě roku 1945 do osady Koliby u Rajnochovic vstoupil protipartyzánský oddíl ZbV Kommando 31. Všechny přítomné zatkli, domy vydrancovali a vypálili za pomoc partyzánům, kteří se skrývali v nedalekém bunkru. Protipartyzánská akce měla ještě jednu smutnou dohru. Do paseckých domků se den po dran…
Během druhé světové války František Suchý pomáhal svému otci, řediteli strašnického krematoria, zapisovat jména popravených. Podobné ilegální činnosti se pak museli věnovat i po komunistickém převratu v roce 1948. "Ti lidé nepřicházeli k nám v bednách, nýbrž v regulérních rakvích, přicházeli s …
Básník Václav Daněk se podstatnou část svého života živil jako překladatel z ruštiny. Ruský jazyk a literaturutu si oblíbil díky svému strýci Anatoliji Fjodoroviči Gončarovovi, který byl synem kozáckého atamana z Kubáně. Stejně jako mnozí jiní sice zpočátku propadl bolševickým ideám, ale protože …
Pro většinu Čechů a Slováků zosobňuje Slovenské národní povstání partyzán se samopalem ukrytý v horách. Někdy se však zapomíná na obyvatele podhorských vesnic, kteří stáli v pozadí, ale bez nichž by partyzáni a povstalci nepřežili. Schovávali odbojáře ve svých domovech, pomáhali jim, obstarávali …
V období vánočních svátků v roce 1944 přišla do domu Kordíkových náhlá německá kontrola. Zatímco Němci obdivovali krásný vánoční stromek, šestnáctiletá Lýdia měla zlou předtuchu. Nenápadně opustila domek a přešla dvůr do stavení patřícího tetě. Se zděšením zjistila, že v ložnici sedí člen partyzá…
Troufalým činem zachránil Elígius Kordík život svému příteli Jozefu Telgarskému, vojáku z povolání, který bojoval v SNP a zajali ho Němci. S dalšími zajatci ho uvěznili ve škole v obci Predajná. Nebyli ale připraveni na to, aby se o zajatce mohli postarat, a proto dovolili lidem přinést zajatcům …