Za pomoc partyzánům peklo v Terezíně
Mohl být jedním z více než stovky mužů, které 19. prosince 1944 při brutální protipartyzánské razii v obcích Lipovec a Licoměřice pozatýkali nacisté. Jaroslav Svoboda měl ale štěstí, toho osudného rána nebyl doma. „Zachránil jsem se jen díky tomu, že jsem pracoval v Třemošnici, kde jsem ve všední dny bydlel a domů jezdil jen na víkend," vysvětloval v roce 2005. Němci nakonec pozatýkali 106 mužů a 5 žen. Většinu z nich čekala po řadě výslechů deportace do Terezína. Jaroslav Svoboda o přítomnosti sovětských výsadkářů v obci a jejím okolí věděl. Majitel firmy, ve které pracoval, je totiž materiálně podporoval. Šlo o muže z odbojové skupiny Mistr Jan Hus. Hned poté, co Svoboda zaslechl, že Lipovec a Licoměřice obsadili nacisté, spěchal zpátky. "Do obce jsem ale nešel, hned by mě zatkli," zdůraznil. Vězně v Terezíně decimovalo nejen zacházení dozorců a fatální nedostatek stravy, ale také epidemie skvrnitého tyfu. Ačkoliv vězni z Lipovce a Licoměřic strávili v Terezíně „pouze“ pět měsíců, mnozí z nich ztratili na váze 30 i více kilogramů. V samém závěru války navíc byli všichni nasazeni na budování zákopů. „Nelidské podmínky umocňoval nedostatek potřebného nářadí, takže hlínu často nosili v rukou. Nedostatečné pracovní tempo okamžitě vyvolalo brutální zákrok dozorců. Každodenně se tak z práce nevrátilo několik ubitých vězňů," popisoval Svoboda a dodal, že jednou z obětí krutého zacházení z vězni byl Norbert Sýkora z Lipovce. "Byl nemocný, při návratu ze zákopů upadl vysílením. Dohlížející příslušník SS ho na zemi doslova udupal k smrti.“ Mezi vězni, kteří se z Terezína vrátili do Lipovce a Licoměřic, byl i otec pamětníka Bohuslav Svoboda. Měl ale tak podlomené zdraví, že 17. května 1945 zemřel.
Hodnocení
Hodnotilo 0 lidí
Routes
Not a part of any route.
Comments
No comments yet.